Besonderheiten der Anthroponomastik im Hultschiner Ländchen

Práce zpracovává na daném území téma vlastních jmen a to jak křestních jmen, tak i příjmení a hypokoristik. Jedinečnost oblasti pro antroponomastiku představuje složitý historický vývoj a neustálý kontakt mezi českým („prajzkým“) a německým jazykem, a to až do dnešních dnů. Na základě vybraného písemného materiálu – církevních matrik farnosti Kravaře ve Slezsku mezi lety 1920 až 1999 – je zkoumán podíl německých a poněmčených křestních jmen u nově narozených dětí, který ještě v 50. letech představuje skoro třetinu celkového repertoáru křestních jmen. Dále je znázorněna změna původně slovanských příjmení na odlišná německá a srovnání jejich komponent, zároveň byl zkoumán výskyt těchto za druhé světové války přijatých příjmení v dnešní době. Práce zkoumá i ortografickou podobu poněmčených příjmení. S použitím elektronických církevních ohlášek z farností na Hlučínsku a úmrtních rubrik v Opavsko-hlučínském deníku byly zkoumány pravopisné podoby a flexe jednotlivých německých křestních jmen, přičemž u některých méně užívaných byly zjištěny odchylky a nejednotnost při přepisu do češtiny, u dalších chybějící český akuzativ. Okrajově se práce zabývá i hypokoristiky na Hlučínsku se zaměřením na německé prvky v nich.