Sociální identity autochtonních obyvatel Hlučínska: Mezigenerační proměny

Dizertace je sociologickou studií o autochtonních obyvatelích Hlučínska, která se zaměřuje na proměny ve formování sociálních identit mezi třemi generacemi hlučínských autochtonů. Pohraniční historický mikroregion Hlučínsko se zejména ve 20. století stal předmětem politických sporů mezi Československem a Německem, v důsledku čeho se jeho území střídavě ocitalo vždy v jednom ze států. Manipulace s územím a jeho obyvatelstvem výrazně ovlivnila zejména meziválečnou generaci Hlučíňanů a měla dopady na následující generace. Politické zájmy vedly ke zformování antagonistických diskurzů, jejichž vliv způsobil vznik symbolických forem vymísťování Hlučíňanů jak na úrovni institucionální praxe, tak i v každodenním životě. Práce kriticky analyzuje diskurzivní formování sociálních identit a jejich postupné proměny mezi generacemi směrem k současnosti. Hlavními sledovanými zdroji identity jsou religiozita, etnicita a regionální identita. V této „trojčlence“ je v podstatě zakódován příběh obyvatel Hlučínska – etnicky nevyhraněná, silně katolicky orientovaná územní komunita se stává předmětem souboje nacionalizmů, aby byla v polistopadové době svými elitami oživena jako sebe/vědomé regionální společenství.