Neživá příroda

Na území Hlučínska se stýkají tři geomorfologické jednotky. Jeho převážná část spadá do provincie Středoevropské nížiny, soustavy Středopolské nížiny, oblasti Slezské nížiny, celku Opavské pahorkatiny a podcelku Hlučínské pahorkatiny. Stěžejní část obdobné krajiny leží severněji, v navazujících částech Polska. Jižní okraj území, nad soutokem Opavy a Odry, tvoří poslední výběžek Vítkovské pahorkatiny (patří sem bobrovnické kopce, Vinná hora a Landek). Dolní úsek toku Opavy nad soutokem s Odrou náleží do celku Ostravské pánve. Území Hlučínska je tvořeno převážně mírně zvlněnou pahorkatinou, ovlivněnou činností ledovce s typickými oblými tvary reliéfu. Působením ledovcových mas docházelo k obrušování terénu, přenosu materiálu na velké vzdálenosti a jeho nahromadění v čelní ledovcové moréně. Hlučínsko bylo zaledněno pevninským ledovcem dvakrát, a to starším, halštrovským (před 400 000 lety) a mladším, sálským zaledněním (před 100 000 lety). Na modelování terénu se kromě působení ledovce projevila i činnost vodních toků a větrů. Údolí jsou plochá a široká, významné jsou nivy řek s meandry a slepými rameny. Nejvýše položené místo Hlučínska se nachází v Bobrovníkách

(321,2 m. n. m.) a náleží do Vítkovské vrchoviny. Hlučínská pahorkatina dosahuje nejvyššího bodu na Almině kopci u Hněvošic (315 m. n. m.). Nejníže ležící částí území je niva Odry poblíž Antošovic (199 m. n. m.).

Vodstvo

Území Hlučínska náleží do povodí řeky Odry, jejíž vody jsou odváděny do Baltského moře. Nejdelší a nejméně narušený úsek řeky představuje meandrující část Opavy mezi Malými Hošticemi a Dolním Benešovem. Na menších tocích se zachovaly neznehodnocené úseky výjimečně – např. Oldřišovský potok nad Sudicemi, Jasénka nad soutokem s Opavou, Štěpánka v nivě Opavy. Největší vodní plochy tvoří na Hlučínsku zatopené štěrkovny, a to jak v nivě Opavy, tak Odry. Rybníky v regionu jsou poměrně menší. Nejrozsáhlejší rybniční soustava s většími nádržemi byla postavena na Opustě pod Bohuslavicemi. Největším rybníkem je Nezmar u Dolního Benešova. Převážná část rybníků Hlučínska slouží k intenzivnímu chovu ryb. V nivách toků se místy zachovaly tůně a slepá ramena. Jedny z nejhodnotnějších jsou na území přírodní rezervace Koutské a Zábřežské louky. Hlučínsko je bohaté na podzemní vody, jak o tom svědčí množství pramenů, případně zatopené lomy a štěrkovny.

 

Klima

Hlučínská pahorkatina spadá do mírně teplé oblasti. Podnebí je mírně teplé až teplé. Vliv na klima má také srážkový stín Jeseníků. Dlouhodobé průměrné roční teploty a úhrny srážek pro stanici Opava jsou 8 stupňů a 640 mm. Okrajové části navazující na Ostravskou pánev jsou vlhčí.

Horniny

Povrch Hlučínské pahorkatiny tvoří z velké části kvartérní uloženiny, tj. glacifluviální štěrky a písky, smíšený materiál morén a různě vyvinutý plášť navátých, především nevápnitých sprašových hlín. Hlučínsko je jedno z nejbohatších území ČR na zásoby kvalitního písku. Nachází se zde řada pískoven činných, i takové, kde již těžba ustala. Největší provozovaná pískovna se v současnosti nachází na katastru Bohuslavic, Závady a Vřesiny. Na nejsušších částech Hlučínské pahorkatiny se vyvinuly pravé vápnité spraše. Podloží je zde tvořené marinním, v různé míře vápnitým neogénem,

tj. vápnitými jíly, písky, smíšenými materiály.

Do období neogénu spadá také vznik ložisek sádrovce, který se těží u Kobeřic a jenž se nachází i u Hněvošic, Sudic, Rohova a Třebomi. Nivy Odry a Opavy s nejnižšími terasami jsou tvořeny neogenními a kvartérními glacifluviálními sedimenty. Těží se zde štěrky v rozsáhlých štěrkovnách, které se zatápějí podzemní vodou. Vznikají tak rozsáhlá jezera, využívaná k rekreaci. Ve většině štěrkoven a pískoven lze najít úlomky pazourku, který sem byl přemístěn ledovcem z Pobaltí. Lze zde najít také eratika (bludné balvany) z načervenalé severské žuly. Nejstaršími horninami, které do oblasti Hlučínska zasahují, jsou usazeniny prvohorního stáří. Horniny svrchního uhlonosného karbonu s výchozy uhelných slojí vystupují na povrch a tvoří souvislý odkryv délce cca 2,5 km mezi Petřkovicemi a Koblovem, na svazích Landeku nad levým břehem Odry. Horniny z období spodního, tzv. neproduktivního karbonu tvoří terén Bobrovníků a Vinné hory.

 

Půdy

Největší rozsah v Opavské pahorkatině mají luvizemní hnědozemě na sprašových hlínách, v malém měřítku jsou poté zastoupeny hnědozemě na sprašových hlínách až spraších. V nivě Opavy a Odry zaujímají velké plochy hlinité glejové fluvizemě a v bývalých ramenech a na zamokřených plochách gleje a močálové půdy. Při okrajích nivy Opavy se lokálně vyskytují organozemě.

Související publikace

• Hlučínsko (příroda - lid - kultura)
• Příroda Hlučínska
• Příroda Hlučínska