Archeologie

Hlučínsko, i když se jedná o velmi malé území, nikdy nestálo na okraji zájmu archeologických badatelů. Příčinou mohou být velmi zajímavé archeologické nálezy, ke kterým zde došlo. V poválečné době vyšlo několik souhrnných prací, které se tímto územím speciálně zabývaly. V první řadě je nutné jmenovat článek L. JISLA (1950, 1 – 4) o pravěku Hlučínska v časopise Český lid. V nedávné době pak vyšel víceméně popularizační práce V. JANÁKA (2001) o nejstarších dějinách Hlučínska, jejíž součástí je také velmi obsáhlý seznam pramenů a literatury týkající se archeologie na daném území.

Nejstarší stopy po přítomnosti člověka na území Hlučínska kulturně náleží do období acheullénu (před 300 000 př. Kr.) (nálezy: Bohuslavice, Oldřišov, Závada, Bolatice). Ve starší fázi mladého paleolitu (po 40 000 př. Kr.) je oblast Horního Slezska a tedy i území Hlučínska velmi intenzivně osídleno lidem szeletienské kultury (Hněvošice, Hošťálkovice, Chuchelná, Třebom) a aurignacienem (Hošťálkovice, Kozmice, Malé Hoštice).

Ve střední fázi mladého paleolitu je zde osídlení reprezentováno gravettienem (Hošťálkovice, Petřkovice). Vůbec nejznámějším a nejvýznamnějším nálezem z území tohoto regionu je světově známá Landecká (či Petřkovická) venuše. Samotný vrch Landek je jednou z nejvýznamnějších paleolitických lokalit u nás a svým osídlením datovaným do mladší fáze gravettienu (20 790 ± 270 BP a 23 370 ± 160 BP) představuje jednu z nejlépe prozkoumaných lokalit ze starší doby kamenné na území České republiky. Lokalita je v odborné archeologické literatuře označována jako Petřkovice, lok. 1. Samotné stanoviště je pak umístěno na temeni vrchu Landek. Zde bylo během výzkumu B. Klímy v roce 1953 odkryto šest ohnišť, které reprezentovaly tři sídelní celky. U jednoho z ohnišť leželo pod mamutí stoličkou torzo ženské plastiky vyřezané z krevele. Zajímavý je také nález paleolitické fauny zastoupené kostmi mamutů, koní a sobů. Z území Hlučínska je uváděn i epigravettien (Chuchelná) a rovněž také osídlení v období mezolitu (Strahovice).

Dalším obdobím velmi intenzivně zastoupeným v regionu Hlučínska je mladší a pozdní doba kamenná – neolit a eneolit (5600 – 4000 a 4000 – 2000 př. Kr.). První zemědělskou kulturou na území Hlučínska je kultura lidu s lineární keramikou (Bohuslavice, Bolatice, Darkovice, Hlučín, Hněvošice, Chuchelná, Kravaře, Píšť, Strahovice, Třebom, Velké Hoštice, Malé Hoštice), která na přelomu neolitu a eneolitu přechází v hornoslezskou lengyelskou skupinu (Bohuslavice, Bolatice,

Hněvošice, Kobeřice, Malé Hoštice, Píšť, Služovice, Strahovice, Velké Hoštice, Malé Hoštice). Jednou z nejintenzivněji zkoumaných lokalit hornoslezské lengyelské skupiny na Hlučínsku je sídliště této skupiny na katastru Velkých Hoštic. Zde byly mj. nalezeny dva hrobové celky (hrob č. 1/83 a 2/83) a rovněž drobná ženská plastika. Obdobné nálezy pocházejí i ze sousedních Malých Hoštic, odkud rovněž pochází hrobový celek této skupiny a jedna poškozená ženská plastika. Tyto předměty a celky pak představují vůbec to nejdůležitější z tohoto období, co bylo na území Hlučínska doposud objeveno. Z katastru Malých Hoštic pochází také z tohoto období kolekce kultovní keramiky (zlomek oltáříku, vaničkovitá nádobka, naběračka) a kultovních předmětů (miniaturní sekeromlaty).

Ve středním eneolitu se v regionu setkáváme s nevýraznými stopami kultury lidu s kanelovanou keramikou (Malé Hoštice, Velké Hoštice). V pozdním eneolitu jsou ve starší archeologické literatuře uváděny dva údajné hroby z Malých Hoštic, které náleží lidu kultury se zvoncovitými poháry. Kultuře lidu se šňůrovou keramikou jsou připisovány ojedinělé nálezy sekeromlatů (Strahovice, Štěpánkovice, Petřkovice, Bolatice, Kobeřice, Dolní Benešov, Chuchelná).

Na konci starší doby bronzové (kolem 1 500 př. Kr.) se na Hlučínsku nevýrazně a velmi řídce objevuje osídlení lidem věteřovské skupiny (Malé Hoštice, Bolatice, Kobeřice). Rovněž nevýrazné, či spíše prakticky žádné osídlení registrujeme ve střední době bronzové. Z tohoto období známe pouze rozrušený hrobový celek z kamenolomu na katastru obce Kobeřice. Hrob mimo kostru obsahoval ještě dvě bronzové záušnice a několik jantarových perel. Z Malých Hoštic je pak do tohoto období datována malá keramická bezuchá nádobka s kalichovitě rozevřeným hrdlem.

V mladší a pozdní době bronzové, současně se starší dobou železnou (1 300 – 400 př. Kr.), je v regionu zastoupena lužická kultura lidu popelnicových polí. Z tohoto období pravěku známe celkem čtyři pohřebiště (Malé Hoštice, Velké Hoštice, Kravaře, Hněvošice), 11 sídlišť (Bělá, Hněvošice, Kobeřice, Malé Hoštice, Oldřišov, Petřkovice, Píšť, Strahovice, Sudice, Velké Hoštice, Závada), trojici depotů (Kobeřice, Rohov, Třebom) a jedno hradisko (Kobeřice). Významný je rovněž nález bronzového meče liptovského typu, k jehož objevu došlo při bagrování v řečišti Odry na katastru Koblova.

V mladší době železné (400 – 0 př. Kr.) byl region opět velmi řídce osídlen laténskou kulturou, jejímiž nositeli byli historičtí Keltové. Většina nálezů pochází z povrchových sběrů (Rohov, Velké Hoštice), 

jen v Malých Hošticích se podařilo prozkoumat trojici jam, které přináleží této kultuře.

Období po počátku našeho letopočtu (0 – 600 n. l.) je v archeologické terminologii označován jako doba římská s následným stěhováním národů. Toto období je na území Hlučínska reprezentováno germánskou przeworskou kulturou (Bělá, Kobeřice, Kravaře, Malé a Velké Hoštice). S nejstarším středověkým osídlením na Hlučínsku musíme počítat teprve od 8. století. V tomto období se setkáváme jednak se sídlišti (Malé Hoštice, Velké Hoštice, Hněvošice, Sudice), ale také s pohřebišti (Hněvošice, Malé Hoštice). Od pol. 9. století je již pravděpodobná příslušnost regionu ke sféře vlivu Velkomoravské říše.

Související publikace

• Hlučínsko (příroda - lid - kultura)
• Nejstarší dějiny Hlučínska
• Pravěké dějiny Moravy