Živá příroda

Flóra převážné části Hlučínska náleží do fytogeografické oblasti mezofytikum (oblast mírného pásma a opadavého listnatého lesa), fytogeografického obvodu Českomoravského mezofytikum, fytogeografického okresu Slezské pahorkatiny a podokresu Opavské pahorkatiny. Fauna Hlučínska náleží do provincie listnatých lesů, v níž leží v přechodné zóně mezi úsekem českým a podkarpatským – východní hranice přechodné zóny zde prochází v souběhu s nivou Odry.

Houby - Přestože je Hlučínsko oblastí nepříliš členitou, zahrnující nížiny a pahorkatiny, druhová diverzita hub je poměrně vysoká. Vzhledem k nadmořské výšce zde rostou spíše druhy teplomilné, kterých v souvislosti se zvyšováním průměrných ročních teplot v posledních letech přibývá. V zaříznutých údolích, stržích a na stinných svazích obrácených k severu lze nalézt i chladnomilné druhy. Ze vzácnějších druhů chorošů se na Hlučínsku vyskytuje rezavec dubový, vějířovec obrovský a trsnatec lupenitý. V posledních letech se šíří také pstřeň dubový. V dubohabřinách roste rovněž pestrá paleta holubinek. Bučiny jsou pro mykology obzvlášť ceněny, protože padlé staré kmeny hostí

celou řadu dřevokazných hub. V jehličnatých lesích se vyskytují bělochoroš placentový, pórnatka žluťoučká nebo tmavobělka bradavčitá. Hojně zastoupeny jsou také klouzky. Ideální pro růst hub je však biotop smíšeného lesa. Objevují se v nich pestrá paleta hřibů, křemenáčů, klouzků, holubinek a ryzců.

Mechorosty - Druhová pestrost mechorostů na Hlučínsku je ve srovnání s nejbližšími horskými masívy Sudet nebo Karpat poměrně chudá. Území neoplývá množstvím bryologicky atraktivních lokalit, jako jsou např. prameniště, rašeliniště, vápencové skály, pralesní vegetace apod. Nicméně i zde se vyskytují biotopy, na kterých bylo v minulosti i recentně zaznamenáno množství zajímavých mechorostů. Jde o vlhké a stinné okraje polí s výskytem hlevíků, solitérní dřeviny nebo staré ovocné sady s vysokou druhovou diverzitou epifytických mechů, okraje rybníků a vodních nádrží s efemerními mechorosty a konečně i vlhké louky, z nichž byly v minulosti uváděny vzácné mokřadní druhy.

Pavouci - Významnou složku fauny bezobratlých Hlučínska tvoří pavouci. Patří mezi nejdůležitější přírodní činitele ničící ohromné množství hmyzu a omezující masové narůstání a přemnožení kalamitních škůdců. Některých ekologických charakteristik pavoučích společenstev lze využít

i k bioindikaci deteriorizace (zhoršování stavu prostředí) krajiny a kvality životního prostředí. Kromě vodního prostředí, které trvale obývá jen jediný u nás žijící druh pavouka – vodouch stříbřitý, nalézáme pavouky prakticky všude včetně lidských obydlí.

Hmyz - Na základě dominantních krajinných formací můžeme na Hlučínsku rozlišit několik charakteristických ekosystémů, na něž jsou specificky vázány různé druhy bezobratlých. Jedná se o lesní biotopy, louky a biotopy vodní. Biologicky hodnotná jsou také některá stanoviště vytvořená činností člověka. Z hmyzu se na Hlučínsku vyskytuje velké množství různých druhů brouků a motýlů.

Obratlovci - Na lesní komplexy Hlučínska je vázána celá řada obratlovců, obývající listnaté, smíšené i jehličnaté lesy. Nacházejí se zde jak běžné, tak velmi vzácné druhy. Mezi obojživelníky je nejhojnější skokan hnědý. Dále se zde vyskytují ropucha obecná, zelená nebo rosnička zelená aj.

 

Z plazů je zde ohrožená ještěrka živorodá, ještěrka obecná a slepýš křehký. Poblíž lesních vodních toků a nádrží je častá užovka obojková. Ptáci tvoří početně největší skupinu obratlovců. Jmenovat můžeme puštíka obecného, kalouse ušatého, čápa černého, káně lesní, jestřába lesního, krahujce obecného, bažanta obecného. Vyskytují se zde všechny druhy sýkor, červenka obecná, drozd zpěvný, krkavec velký a další. Ze savců převažuje rejsek šedý, ježek východní, myšice lesní, hraboš mokřadní, několik druhů netopýrů, veverka obecná, kuna lesní, srnec obecný, divoké prase atd.

Související publikace

• Příroda Hlučínska
• Příroda Hlučínska