Vilém Balarin

* 11. 3. 1894 Zábřeh u Hlučína - † 1. 10. 1978 Hlučín

malíř

Vilém Balarin se narodil 11. března roku 1894 v selské rodině v Zábřehu u Hlučína. Jako dítě prodělal obrnu, což jej později omezilo při volbě povolání. Již během studií na Gymnáziu v Ratiboři se začal projevovat jeho malířský talent, díky němuž začal v roce 1912 studovat na Královské akademii výtvarných umění ve Vratislavi. Absolutoriem dosáhl aprobace pro vyučování umělecké výchovy na středních školách. V období let 1917 – 1939 působil jako profesor umělecké výchovy na gymnáziu J. A. Komenského v Lešně. Zde se svojí manželkou Helenou, rozenou Bielikovou, rodačkou z Hlučína, a se třemi dětmi Magdou, Bernardem a Alexandrií prožil velmi plodná a šťastná léta. Vedl společenský život. Se svým přítelem Perzinskim, ředitelem gymnázia, probírali filozofická témata. Skoro týdně se u něho scházeli studenti na besedy o umění a literatuře. Těm, kteří projevovali zájem o malování, dával bezplatně hodiny. V tomto kulturním slovanském prostředí

se mohla jeho umělecká činnost příznivě rozvíjet, jak o tom svědčily jeho výstavy v Lešně, Ratiboři nebo výstavy „Zwiazku artystów“ v Poznani. V letech 1924 – 1929 podnikl několik studijních cest do Berlína. Od poloviny dvacátých let podnikl také pravidelně studijní cesty do Vídně, kde studoval moderní malířské proudy.

Jeho umělecký vývoj byl násilně přerušen válkou. V roce 1939 se vrátil do rodného kraje, válku prožil v Zábřehu u Hlučína a po válce se přestěhoval do Hlučína. V letech 1943 – 1944 studoval soukromé výtvarné umění ve Vídni. Jeho malířská tvorba byla po dlouhá léta známá jen úzkému okruhu příbuzných a známých. Teprve rok 1956 a výstava pořádána k 700. výročí města Hlučína upozornila na jeho tvorbu širší veřejnost hlučínského regionu. Do podvědomí příznivců umění se natrvalo zapsal až jako člen opavské výtvarné skupiny X při Městském domě kultury Petra Bezruče v Opavě. Zúčastňoval se skupinových oslav, především tradičních výstav v arkádách Dvořákových sadů při festivalech Bezručova Opava. Samostatně vystavoval v prosinci 1969 a v lednu 1970 ve Slezském zemském muzeu v Opavě a v březnu 1974 v Kulturním domě v Hlučíně.

Intenzivně se zajímal o filozofii, literaturu a hudbu, což ovlivnilo námětový okruh jeho obrazů. Počátky jeho tvorby byly ovlivněny symbolismem. Jeho vzorem byl J. Preissler a francouzští impresionisté.

V polovině dvacátých let jej ovlivnil německý expresionismus, zejména dílo K. Hofera, s nímž se seznámil na svých cestách do Berlína. V padesátých letech se v jeho díle odrážejí vlivy Cézanna a kubismu. V závěru své tvorby se dopracoval k svébytnému stylu, v němž se výrazně uplatňovala zjednodušená obrysová linie, jemná decentní barevnost a lyrická atmosféra. Oblíbenými tématy Balarinovy tvorby byly portréty, krajinomalba, zátiší, figurální kompozice se vztahem k hudbě (Mladá klavíristka, Houslistka, Hudba na horách, beethovenovský motiv Osudová symfonie apod.), náboženské motivy a motivy koní v pohybu. Maloval olejem i akvarelem. Z malířských technik si nejvíce oblíbil kvaš.

Vilém Balarin zemřel dne 1. října 1978 v Hlučíně. Svou malířskou tvorbou výrazně zasáhl do regionálního výtvarného umění 20. století na Opavsku.