Mentalita

Slovo mentalita pochází z latinského slova, znamenající soubor psychických vlastností, charakteristických pro určitý lidský věk, geografický rámec, výchovu, tradici, společenské podmínky nebo sociální prostředí. Mentalitou rozumíme způsob myšlení, duševní a duchovní uzpůsobení jednotlivce nebo skupiny závislé na individuálních dispozicích.

Mentalita obyvatel na Hlučínsku se utvářela především střídavou státní příslušností ke dvěma zcela odlišným národům, českému (součást Rakousko-Uherska) a německému (Pruský stát). Každá z těchto epoch zanechala v životech Hlučíňanů nesmazatelnou stopu, prorůstající dalšími generacemi, až dospěla k oné zvláštní podobě hlučínské mentality. Snad proto jsou lidé z Hlučínska i dnes jiní, z politického, národnostního i pracovního hlediska. Před rokem 1920 bylo celkové smýšlení obyvatelstva na Hlučínsku německé. Hlučíňané o sobě říkali, že jsou „Moravci“, ale smýšlením byli Němci. Hlásili se ke své moravské mateřské řeči. Byli však přesvědčeni, že se hodí jen do rodiny a do kostela, kdežto do úřadů a do škol patří němčina. První zprávy o připojení k Československé republice nepřijali Hlučíňané příznivě a je historickou skutečností, že uskutečnění tohoto aktu přijali s velkou nedůvěrou.

Hlučíňané byli kdysi hanlivě označováni jako prajzáci, ale dnes již to neplatí. Byli to vždycky lidé, kteří uměli vydělat peníze poctivou prací a v drtivé většině z toho živili rodiny, stavěli si domy, a v nich spokojeně žili. Hlučíňané jsou pracovití lidé, mívají upravené zahrádky a v sobotu nezapomenou zamést také chodníky před svými domky. Tuto pracovitost a smysl pro pořádek lze spatřovat v pruských hodnotách. Hlučíňané, převážně již pouze starší generace, mluví také svým specifickým hlučínským nářečím.