Podomní obchod

Do roku 1830 počet obyvatel v Kravařích a Koutech velmi vzrostl. Kravaře byly počtem obyvatelstva největší obcí na Hlučínsku. Měly 1354 obyvatel, kteří žili v 281 domech. Podobně vzrostlo i Dvořisko, kde panství usadilo původně 30 osadníků. Většina obyvatelstva pracovala na třech dvorech, ale ani ty nemohly všem zajistit obživu. A tak obyvatelé začali hledat jiné možnosti jak se uživit a jak uživit svou rodinu. Vyráběli metly, košíky, ošatky, kosiska, hrábě vějačky a prodávali je po okolí. Živili se i tkalcovstvím. Většina se však bídně protloukala podělkováním u sedláků, živořila a hladověla. Někteří žebrali a pašovali.

Počátky podomního obchodu můžeme vystopovat právě v této době. Tehdy se našli podnikavci, kteří položili základy pozdějšímu, v Kravařích, Koutech a Dvořisku, vyvinutému podomnímu obchodu. Začali sbírat hadry a kožky (kůže z dobytka) nebo vyráběli svíčky. V okolí se jim říkalo hadráři. Ve čtyřicátých letech 19. století začali někteří obyvatelé vyrábět po domácku různé druhy kapek /krapek/ z léčivých bylin a olejíčkových mazání. Tento artikl měl nečekaný úspěch v širokém okolí už od

samého počátku. Záhy se skupina těchto podomních obchodníků rozšířila. V ostatních vesnicích jim přezvali „kravařští krapkaři“. Podomní obchod se rychle rozšiřoval a byl také poměrně značně výnosný. Po úspěchu s krapkami začali jiní s prodejem obrázků „svatých“. Kupovali je lacino ve velkém v tiskárně v Opavě, uschovávali je převážně ve Štítině a přes řeku je pak pašovali  v menším množství do Kravař. Mohlo by se zdát, že podomních obchodníků bylo v té době již mnoho, ale opak je pravdou. V roce 1856 bylo v celém okrese ratibořském vydáno jen 134 živnostenských listů pro podomní obchod pro šest vesnic. V roce 1857 jich bylo vydáno již 158 a v dalším roce 183. Převážnou většinu získali kravařští a koutečtí občané a něco málo bolatičtí. V tehdejším okrese Ratiboř se pouze podomním obchodem zabývali pouze v šesti obcích. Kravařští „obrázkáři“ brzy zaplavili obrázky svatých kdejakou pouť i městské trhy v okolí. Prodávali je však i po domech a obchod se jim velmi dařil.

V roce 1866 vypovědělo Prusko válku Rakousku. Z Kravař bylo do ní povoláno 53 občanů. Prusko k překvapení všech válku vyhrálo. A tak z této války vzešlo vlastně nové Německo. Bismarck začal Německo sjednocovat. V novém státě byla vyhlášena roku 1867 nová ústava.

Podle ní bylo zavedeno společné občanské právo, svoboda a volnost pohybu a pobytu na celém spolkovém území, domovské právo, zákonodárství o řemeslech, obchodech, železnicích, vodních cestách, poště a telegrafech, patentech, bankách, o ochraně obchodu, konzulátech, o společném ministerstvu zahraničí atd. Uvolnění pohybu a pobytu mělo největší význam pro hauzírníky. Obrázky svatých šly dobře na odbyt, a tak v šedesátých letech byla v Kravařích zřízena malá továrnička na výrobu obrázků. Kromě okolních obcí zajížděli nyní už hauzírníci do rakouského Slezska, na Moravu i na Slovensko.

V druhé polovině 70. let 19. století získávají podomní obchodníci odbytiště i ve vzdálenějších krajích, zejména na obou březích řeky Odry, i dále ve vnitrozemí. Své domovy opouštěli koncem února. Až do Ratiboře chodívali ve skupinkách pěšky. Odtud se pak rozcházeli do vesnic po dvou, třech a nabízeli své zboží dům od domu. Stále ještě prodávali obrázky svatých, křížky, růžence, olejíčky i krapky, o něž byl velký zájem. V letech 1881 – 1882 postihla Německo nová hospodářská krize. Ta měla vliv i na obchod. Trvala pouze dva roky a pak nastal v Německu velký rozmach průmyslu.

Nerušený rozvoj průmyslu poskytl velké skupině obyvatel, kteří se zabývali podomním obchodem, nové vhodné zboží pro obchod. Bylo to zboží galanterní, potřeby pro domácnost, hospodářské nářadí

atd. Tento široký sortiment poskytl odbytiště nejen ve Slezsku, ale i v Sasku, Braniborsku, Poznaňsku, Pomořanech, později i ve Východních a Západních Prusích. To již přebývali skoro tři čtvrtě roku mimo své domovy. S sebou brávali i své manželky. Děti pak vychovávali prarodiče nebo jiní příbuzní. Kravařské ženy, které byly zvyklé na těžký život, se v tomto povolání neobyčejně dobře osvědčily. Tomuto povolání se věnovaly velmi často i celé rodiny. Tím také zbohatly. Na konci devadesátých let si již zakupovali koně, vozy a plachty. Na vozech zajížděli do vzdálených míst, kde v té době ještě nebyla železnice. Vozy přikrývali plachtou, aby v nich mohli i přespávat. To se již většina kravařských obyvatel věnovala podomnímu obchodu. Věnovalo se mu mnoho žen a podomních obchodníků již bylo několik skupin. Ženy prodávaly zejména zboží pro domácnost - střižní i krátké, hlavně galanterní. Jedna skupina obchodníků prodávala v Horním Slezsku, jezdívali tam zejména v době výplat dělníků, hutníků a horníků. Dále to byli hauzíři, kteří zajížděli na širší území levého břehu Odry, s nůší nebo košem na hřbetě se usadili na přechodnou dobu v některém okresním městě a odsud pak podnikali cesty do okolí.  Odjížděli po ukončení jarních polních prací a vraceli se na podzim. Třetí skupina odjížděla s vozy do Braniborska a Pomořanska koncem února a vraceli se na karmáš. Čtvrtá skupina odjížděla na vozech se zelenou plachtou do Východních a Západních Prus rovněž v únoru a vracela se také na karmáš (15.11.).

To již se podomnímu obchodu věnovala třetí generace. První z 30. let 19. století hledala nové možnosti obživy po zruinování sedláků a bídně se protloukala desítky let. Druhá generace zdědila obchod jako prostředek k obživě, ale přivedla jej v 80. letech k rozkvětu. Zanechala jej třetí generací jako velmi výnosné zaměstnání.

Počátek dvacátého století byl pro podomní obchod dalším rozvojem. Mnozí řemeslníci opustili své řemeslo a chopili se koše (kipy), a odcházeli „do světa“. Mnozí si zařizovali panská sídla, stavěli nové domy apod. V roce 1910 bylo v Kravařích zažádáno o 600 živnostenských listů pro podomní obchod. Roku 1904 založili podomní obchodníci vlastní spolek. Jeho předsedou byl obchodník František Hurník.