II. světová válka

V meziválečném období byla oblast Hlučínska silně problémovým územím. Hospodářských obtíží, sociálního neklidu, nerozvinutého národního povědomí k Československu i malé ochoty přizpůsobit se novým podmínkám masově využívali vůdcové německých nacionalistických iredentistických organizací. Nejvíce se to projevilo v parlamentních volbách v roce 1935, kdy na Hlučínsku zvítězila Henleinova Sudetoněmecká strana (SdP), od které si obyvatelé slibovali zlepšení pracovní situace a hospodářských poměrů. Zvítězil zde také pocit sounáležitosti s německým národem, nespokojenost s Československou republikou (také důsledkem hospodářské krize) a svou roli sehrály rovněž pruské tradice a další okolnosti. 

V září roku 1938 vypukla v Evropě II. světová válka a již 8. října bylo Hlučínsko na základě Mnichovské dohody obsazeno německou armádou a připojeno k tzv. „Altreichu“ (Staré německé říši), jako součást Pruského Slezska, nikoliv Protektorátu Čechy a Morava. Hlučínsko bylo administrativně přičleněno k okresu Ratiboř a vládnímu obvodu Opolí.

Všichni obyvatelé, kteří se narodili na Hlučínsku před rokem 1910, získali automaticky německou státní příslušnost. Po Mnichovu odcházeli z Hlučínska do okleštěné Československé republiky hlavně příslušníci čsl. státní a veřejné služby, tedy lidé, kteří se sem přistěhovali až po únoru 1920. Malá část občanů optovala pro Československou republiku, přesto se většinou neodstěhovali. Podle pomnichovské československo-německé dohody se mohli z odstoupených území odstěhovat říšští příslušníci neněmecké národnosti, ale jen s movitým majetkem. Proto většinou zůstávali, neboť se nechtěli vzdát svých domů a polí.  

Po říjnu 1938 zmizela během pár měsíců nezaměstnanost, čímž dosáhla popularita nového režimu svého vrcholu. Německý zbrojní průmysl pracoval na plné obrátky a šikovní dělníci z Hlučínska nacházeli snadno místa v Porúří či v Horním Slezsku. Své místo v likvidaci nezaměstnanosti měla tzv. Říšská pracovní služba – Reichsarbeitsdienst (RAD) pro mladé plnoleté muže a dívky (práce v zemědělství, stavebnictví apod.). V doplňovacích volbách do německého říšského sněmu v prosinci 1938 se pro NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) vyslovili téměř všichni voliči. Ihned po připojení k Německu byly ustanoveny místní organizace SA (úderné oddíly), NSV (národní socialistická lidová péče), Hitlerjugend a další.

Nejeden vstupoval do nacistických organizací buď proto, že od toho očekával různé ekonomické výhody, anebo z obavy, že by si nečinností pohoršil. Živnostníci měli strach o svá živnostenská oprávnění, rolníci o půdu. Nacisté dokázali využít i již zmíněné skutečnosti, že československé orgány udělovaly v rámci pozemkové reformy půdu „národně nespolehlivým“ rolníkům pouze do pronájmu. Slibovali, že si budou moci svá políčka po určité době odkoupit do osobního vlastnictví, přirozeně pouze v případě loajálního postoje k Německu. V tomto ohledu tedy Hlučíňané nezažili nic nového. Ulice i náměstí byly přejmenovány, obyvatelstvo mělo být poněmčeno a vychováváno v duchu německého národního socialismu.

Totalitní ráz Hitlerova režimu si uvědomoval jen málokdo a vystřízlivění z „německého snu“ přišlo až za války.Nejtíživější povinností byla služba hlučínských mužů v německé armádě, což si vyžádalo velké lidské oběti, strádání a stovky mrtvých. Na pracovní místa nastupovaly ženy, mladiství, důchodci a váleční zajatci z Polska, Francie, Jugoslávie, Sovětského svazu apod. Ušetřeni byli pouze horníci, kteří byli nezbytní pro chod válečného hospodářství. Množící se úmrtní oznámení, přídělový systém, udavačství a obviňování zanechalo na obyvatelstvu rozsáhlé sociální trauma.

Území Hlučínska bylo zbaveno ustupujících německých vojsk v poslední fázi Ostravské operace, tj. v období od 28. 3. do 1. 5. 1945. Osvobozovací boje si vyžádaly tvrdou daň jak na lidských životech (2 000 padlých rudoarmějců, 2 500 civilistů), tak velké materiální škody (6 089 zničených a poškozených budov, tj. cca 60%). Město Hlučín vyvázlo z válečné vřavy poměrně lehce. Německá armáda ho vyklidila, takže 29. dubna 1945 sem vstoupila sovětská armáda bez odporu. Stovky obyvatel byly před frontou nuceně evakuovány nebo odešly z vlastního rozhodnutí směrem na západ a po skončení války se vracely z Moravy, z Čech či dokonce až z Bavorska.

Za celou dobu II. světové války narukovalo z Hlučínska k německé armádě cca 12 000 mužů. Na 5 000 se vrátilo zraněných či zmrzačených, na 3 000 se nevrátilo vůbec.

Extrémní situace jako válka a život v totalitním režimu snad nejlépe prověří charakter lidí. Je nesporné, že malá část Hlučíňanů nacismu propadla a provinila se například službou v SS (ochranný oddíl), i běžné sousedské spory mohly vyústit v udávání, obviňování z pročeských postojů a podobně.

Tímto způsobem někdy gradovala řevnivost mezi starousedlíky a přistěhovalci z „císařské“, z obcí na druhém břehu řeky Opavy.

Související publikace

• Prajzáci aneb k osudům Hlučínska 1742 - 1960
• Prajzáci II. aneb Hlučínsko ve staronové vlasti 1920 - 1938