Vojenská služba

Hned po vypuknutí první světové války obdrželi nejen obce na Hlučínsku oznámení o všeobecné mobilizaci, kterou roznášeli poslové dne 1. srpna 1914 a hned byly také vylepovány příslušné úřední vyhlášky. První záložníci odjížděli ze stanic, kde byla železniční zastávka, již následujícího dne. Nálada byla „plná bojového nacionalismu“ a mělo se za to, že válka skončí vítězně do zimy. Protáhla se však na celé čtyři roky. Na frontách první světové války zůstalo z Hlučínska 1 743 muži, z toho z města Hlučína 162 a z Kravař dokonce 204.

Za II. světové války proběhly na Hlučínsku první vojenské odvody z mladších ročníků již v lednu 1939, takže mnozí se již v září 1939 zúčastnili válečného tažení proti Polsku. V průběhu války a zejména od roku 1941 se odvody stupňovaly, až doma zůstaly jen ženy, starci a mládež. Celkem v této době narukovalo na 12 000 mužů. Do roku 1943 zůstávali na větších zemědělských usedlostech povětšinou hospodáři, kteří byli z branné povinnosti vyreklamováni.

V březnu 1943 byla provedena povinná registrace mužů od 18 do 65 let a žen od 17 do 45 let a byla vyhlášena totální pracovní povinnost. Každý registrovaný musel mít pracovní knížku se záznamem, kde je zaměstnán. Reklamace z vojenské služby byla prováděna již jen u horníků. Někteří z nich, kteří přesto museli narukovat, byli nakonec v roce 1944 pro práci v dolech uvolněni. Obrovský úbytek pracovních sil, v důsledku odchodu mužů k wehrmachtu, byl vyrovnán jednak rušením pro válku zbytných míst v úřadech, ústavech a živnostech, jednak povoláváním mladistvých, matek a žen z domácností na místa odvedených, reaktivováním důchodců. Z Hlučínska k německé armádě narukovalo přes 12 000 mužů. Na 5 000 se vrátilo zraněných či zmrzačených, na 3 000 se nevrátilo vůbec.