Slezské války

Nová etapa dějin Hlučínska se začala odvíjet od poloviny 18. století. Nástupnictví Marie Terezie na habsburský trůn bylo zpochybňováno řadou panovníků, kteří si sami kladli nároky na habsburské dědictví. Tento konflikt přerostl ve válku o rakouské dědictví. Pro Hlučínsko byla osudová hned první slezská válka, ve které získal toto území pruský král Fridrich II. roku 1742 na základě vratislavské mírové smlouvy. Pruský král Fridrich II. překročil dne 16. prosince 1740 se svým vojskem hranice Slezska, které bylo součástí rakousko-habsburské říše, aby uplatnil své nároky na tuto zemi, kterou zdědil po svých předcích.

Hlučínsko se tak stalo součástí pruského státu. Bylo přičleněno ke správní oblasti hlubčické a od roku 1817 k okresu ratibořskému. Nové státoprávní uspořádání znamenalo pro obyvatele Hlučínska velké změny v politické, kulturní i hospodářské oblasti. Staré obchodní stezky byly zčásti zpřetrhány, což mělo za následek nižší příjmy řemeslníků a obchodníků. Region tak ztrácel na významu. Bylo odstraněno původní rakouské úřadování a nahrazeno německým. Více než dvacetileté období válek přineslo obyvatelům Hlučínska nemálo útrap. Platilo to zejména o druhé (1744 – 1745) a třetí (1756 – 1763) Slezské válce, kdy Hlučína jeho okolní vesnice byly obsazeny střídavě pruským a rakouským vojskem.