Dopad změn

Po roce 1742

Po prohrané první Slezské válce v roce 1742, ztratila rakouská císařovna Marie Terezie oblast Kladska a Slezska. Opavské knížectví, dnešní Hlučínsko, tímto připadlo Prusku. Přirozenou hranicí se staly řeky Opava a Odra. Císař Fridrich II. začlenil odtrženou část Opavského knížectví do vládního kraje opolského pod hlubčický landrát, z něhož byla v roce 1817 přeřazena do okresu Ratiboř. Pro obyvatelstvo území dnešního Hlučínska tento zásah změnil možnosti svobodně cestovat do svých přirozených center a tak postupně jejich orientace na Opavu změnila směr na nové správní centrum Ratiboř. Tímto prohraným konfliktem se však nezměnily jen státní hranice, ale také hranice farností. Řada obcí, která přináležela k hlučínskému děkanátu a zůstala na rakouské straně, přestala nadále fungovat v jeho správě a naopak některé obce, jako Kravaře, Kobeřice a Velké Hoštice přestaly spadat pod Opavský děkanát a začaly podléhat církevnímu dohledu v Hlučíně. Na řadě míst vznikly nové hraniční přechody, přívozy a celnice. Přirozené cesty, které zde fungovaly po staletí, rázem na mnoha místech končily a vazby mezi sousedními vesnicemi na obou stranách hranice byly na 178 let z velké části přerušeny. Během 19. století se s rozvojem Pruska a posléze sjednoceného Německa začala rozvíjet nová dopravní infrastruktura, začaly se budovat nové silnice i železniční tratě, které respektovaly novou orientaci tohoto kraje na německá správní a ekonomická centra.  

Po roce 1920

Nová Československá republika vznesla mimo jiné požadavek na opětovné připojení Ratibořska k česky mluvícím zemím, a to především na základě etnické a jazykové příbuznosti. Proces integrace Hlučínska do ČSR v roce 1920 byl komplikovaný. Důvody neuspokojivého stavu nalezneme hlavně v oblasti hospodářské a kulturní. Čeští národní pracovníci a představitelé státní moci naráželi na Hlučínsku na odlišné kulturní a socializační horizonty. Lid si sice uchoval svou řeč, kroje, písně i zvyky, ale cítil německy a považoval se za příslušníky Pruska. Veškerá dopravní infrastruktura byla tímto zásahem opět narušena. Hlučínsko se znovu začalo orientovat na svá stará centra, západní oblast na Opavu a především jeho východní část na průmyslově stále více se rozvíjející Ostravu. Nové hranice se však z ekonomických důvodů staly jen úřední překážkou pro občany tohoto regionu, hledající především během krizových třicátých let pracovní příležitosti v Německu. V této oblasti docházelo k častým případům pašování potravin a předmětů denní spotřeby, což bylo českými úřady pronásledováno a trestáno. Němčina byla ze škol vytěsňována a rodiče začali své děti dávat a německé školy v okolí či využívali Privatuntterichtu (soukromého vyučování).