I. republika

Vznikem Československé republiky se objevila otázka vymezení nových hranic. Československá vláda na mírové konferenci v Saint Germain vznesla nárok na území, která byla v minulosti součástí českého státu s obyvatelstvem slovanského původu, které se hlásilo k moravské řeči jako svému mateřskému jazyku. Hlučínsko bylo tímto přičleněno 4. února 1920 k Československé republice. Jednalo se celkem o 36 obcí s 48 000 obyvateli a rozlohou 316 km². Delimitační práce byly na Hlučínsku definitivně dokončeny až v roce 1923, přičleněním obcí Hať a Píšť.

Zábor Hlučínska byl mezi obyvateli přijímán chladně, bez ovací a nadšení. Do Československé republiky se sice vracelo obyvatelstvo slovanského původu, které se hlásilo k moravské mateřské řeči, ale do pozadí ustoupilo jejich české národní smýšlení a cítění. Změnili svou politickou orientaci, ale také vztah k českým zemím. Na základě Versailleské mírové smlouvy mohli obyvatelé starší 18 let optovat ve prospěch jiného občanství, a to do 10. ledna 1922. Z Hlučínska odešlo přes 4 500 lidí,

převážně německého obyvatelstva. Odešla tak značná část inteligence, učitelů a úředníků. Dne 30. 5. 1920 byly rozpuštěny všechny dosavadní úřady a zastupitelstva na základě výnosu zplnomocněného vládního komisaře pro Hlučínsko Josefa Šrámka. Pro Hlučínsko byl zřízen správní okres Hlučín a jeho politická správa byla svěřena okresnímu hejtmanství (1. okresním hejtmanem byl JUDr. František Cichra). Toto území tedy nebylo zařazeno do země Slezské, ale stalo se zvláštním správním útvarem, a to až do reorganizace hlučínského okresu v roce 1928.

Připojením k Československé republice a uzavřením hranic přišli obyvatelé Hlučínska o pracovní místa. Předtím pracovali v průmyslových podnicích, na stavbách či statcích po celém Německém Slezsku a měli dostatek příležitostí k výdělkům. Většině obyvatelů nezbývalo nic jiného, než hledat práci právě v Německém Slezsku a znalost němčiny byla nutností. Zavedené české školství bylo proto kompenzováno soukromým vyučováním němčiny, podporované oficiálními německými institucemi. Při prvním sčítání lidu dne 15. 2. 1921 se přihlásilo k české, respektive k moravské národnosti 81% obyvatel, k německé 12% a 7% k jiné. Ve volbách v letech 1923, 1925 a 1927/28 vítězila německá křesťansko-sociální strana.

Se zánikem samostatnosti země Slezské v roce 1928 došlo k územní reorganizaci. Hlučínsko bylo rozděleno mezi okresy Hlučín a Opava, ke kterému připadlo 12 obcí a naopak 5 obcí bylo připojeno k okresu Hlučín (Dobroslavice, Děhylov, Plesná, Martinov, Třebovice).

Období I. republiky přineslo rovněž pozitivní změny, například rozšířením sítě škol se zvýšila úroveň vzdělanosti, rozvíjel se český jazyk a stát rovněž investoval do výstavby komunikací, kterou se snažil spojit Hlučínsko s vnitrozemím státu. „Oblast Hlučínska se stala v meziválečném období silně problémovým územím nového Československa, polem, kde hospodářských obtíží, sociálního neklidu, nerozvinutého národního povědomí i malé ochoty přizpůsobit se novým podmínkám masově využívali vůdcové německých nacionalistických iredentistických organizací k destabilizaci českého státu“. Po roce 1933 docházelo ke zvýšené aktivitě buněk NPD (Národnědemokratická strana Německa) a NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) a ve stejném roce byly přejmenovány v Kravařích ulice z českých na německé. Proti německým nacionálním stranám došlo již na podzim 1933 k státnímu zákroku a jejich zániku. Sílící se tlak německých stran a reakce hlučínských obyvatel se projevila v parlamentních volbách v roce 1935, kdy na Hlučínsku zvítězila Henleinova Sudetoněmecká strana (předseda okresního vedení SdP v Hlučíně byl Alois Weczerek), od které si obyvatelé slibovali zlepšení pracovní situace a hospodářských poměrů. Proti nebezpečí

ze sousedních států a sílícímu tlaku z Německa vznikla také potřeba zajistit státní hranice a ochranu republiky. Od roku 1935 bylo stavěno podél hranic opevnění čsl. armády. Celkem bylo postaveno přes 30 těžkých objektů, velké množství malých objektů a byly vybudovány protitankové příkopy s překážkami. Během dokončovacích prací sem byly dislokovány hraničářské pluky. V Hlučíně byl dne 15. 8. 1937 zřízen Hraničářský pluk č. 4 pod velením plukovníka Jana Satorie. V září 1938 měl již 8 000 mužů.

Související publikace

• Sborník ke Konferenci při příležitosti 90. výročí připojení Hlučínska k ČSR