Opce

Území Hlučínska bylo po 1. světové válce přičleněno k Československému státu. Dle mírové smlouvy s Německem, uzavřené 29. 6. 1919 ve Versailles, se mohli obyvatelé Hlučínska rozhodnout pro zachování německé státní příslušnosti. Podmínkou bylo dosažení 18-ti let a žadatelé museli před 9. lednem 1920 bydlet na území odstoupeném Československu. Pokud si chtěli zachovat původní státní příslušnost, museli během 12 měsíců opustit území ČSR a usadit se v Německu. Opční lhůta na Hlučínsku byla stanovena do 10. ledna 1922. Pro Německo zde optovalo celkem 4 604 osob, tj. 13% obyvatelstva. Tak vysokého podílu optantů nebylo dosaženo na žádném dalším území odstoupeném Německem. Nejvíce lidí optovalo z Kravař (804 osob), které byly společně s obcí Kouty (140 osob) obchodně zcela závislé na Německu. Odtud odcházeli zejména tzv. hauzírníci (podomní obchodníci) za obchodem do Německa. Nová státní hranice, mezi jejich domovem a nákupními i odbytnými místy, jim zcela zkomplikovala život. K odchodu byli nakloněni i sezónní stavbaři, horníci i zemědělci. Z Petřkovic například optovalo 260 osob, z Ludgeřovic 284, z Oldřišova 110, z Chuchelné 118, ze Šilheřovic 203, z Dolního Benešova 228, z Hlučína 748, ze Štěpánkovic 119 osob, z Bolatic 136, z Kobeřic 98, z Rohova 83 a ze Zábřehu 70.

Odchod optantů do Německa silně oslabil německou a proněmeckou skupinu obyvatel na Hlučínsku. Odešli učitelé, úředníci a aktivisté německých spolků, kteří tu patřili spolu s katolickými duchovními k jejím hlavním oporám. Přesídlení tolika rodin s dětmi kladlo zároveň mimořádné nároky na Německo, hlavně na obce, kde se optanti usídlili. Pokud měli v Německu příbuzné či známé, usídlili se zatím u nich. Ubytovat tak velký počet lidí a najít pro ně práci však bylo nad síly Německa. Proto z humanitárních důvodů nebylo trváno na okamžitém odchodu všech optantů najednou, ale postupně a ve skupinách po deseti rodinách. Vstříc vyšlo optantům i Německo, které prodloužilo opční lhůtu na dobu, než se jim podaří najít alespoň ubytování. Termín byl prodloužen do 10. ledna 1923.

Optanti z Hlučínska se usazovali poblíž hranic s ČSR. Nejvíce se jich usídlilo v Křenovicích (dnešním Polsku), kde se pro ně začaly stavět nové domy. Ti, kteří dlouhodobě nemohli najít ubytování a zaměstnání v Německu, nakonec usilovali o získání čsl. státního občanství a o povolení trvalého pobytu v Československu. V dubnu 1934 žilo na území okresu Hlučín pouze 43 bývalých optantů, z nichž 6 bylo bez zaměstnání. V dalších letech se o nich již přestalo na veřejnosti mluvit.

Související publikace

• Prajzáci aneb k osudům Hlučínska 1742 - 1960
• Prajzáci II. aneb Hlučínsko ve staronové vlasti 1920 - 1938