Josef Smolka

*8. 3. 1874 Zábřeh u Hlučína - † 11. 11. 1962 Štěpánkovice

lidový vypravěč

Josef Smolka se narodil v Zábřehu u Hlučína, kde navštěvoval obecnou školu. Zpočátku se zde vyučovalo „moravsky“ a německy a v pozdější době již pouze německy (s výjimkou náboženství). Od dětství pomáhal svému otci v kovářském řemesle a v hospodářství. Po škole chodíval s ostatními dětmi na louky u Opavice pást husy, kde si již tehdy děti zkracovaly čas příběhy o strašidlech, hastrmanech a hrůzostrašných událostech. Po ukončení školy se v Dolním Benešově vyučil zámečníkem a poté pracoval jako zámečnický dělník na velkostatku v Albertovci.

Pracovní prostředí a setkávání s lidmi z širokého okolí bylo pro Josefa Smolku velkým zdrojem inspirace. Po příchodu ze „šichty“ vyprávěl svým sourozencům, otci a ostatním různé pohádky, povídky a vše, co se o světě doslechl. Na Albertovci pracoval jen krátce a poté se vydal do světa „na vandr“.

 

Pracoval jako zámečnický mistr v Horním Slezsku, Poznaňsku a krátce ve Vestfálsku na šachtě. Vojenskou službu si odsloužil v Berlíně v císařské gardě. Po návratu domů se Josef Smolka oženil a přistěhoval ke své ženě do Štěpánkovic. Znovu začal pracovat na Albertovci a vedle toho se staral o své skromné hospodářství. Z našetřených peněz si přikoupil pole a postavil jednopatrový domek. Později pracoval jako montážní a slévárenský dělník v Kozlí a Ratiboři a za první republiky byl nějakou dobu samostatným zámečníkem. Život naplněný starostmi o uživení deseti dětí nebyl lehký a navíc byl přerušen světovými válkami. V první byl 4 roky na frontě a ve druhé utrpěl ztráty v rodině. Z války se mu nevrátil syn a zeť. Svá poslední léta prožil Josef Smolka jako výměnkář. Ještě ve svých 84 letech vyklepával pro celou ves kosy, a dokud mu nohy sloužily, vášnivě rád kosil obilí.

Josef Smolka měl vynikající paměť, díky níž si pamatoval i vyprávění z dětství. Nejvíce jej ovlivnila maminka, která měla stejný vypravěčský dar. Od ní také pochytil nejvíce pohádek. Vyprávělo se hlavně „po moravsky“, neboť mezi tehdejší pruské obyvatelstvo nepronikala vnucovaná němčina lehce. V dřívějších letech rád chodil občas do hospody, kde u piva besedoval. Většina vyprávění pochází proto z mužského prostředí a až později, s přerodem společnosti, si rovněž ženská část začala žádat povídky, jež jsou blíže jejich životu. Nejvěrnějšími posluchači však byly děti, kterým vyprávěl kouzelné pohádky, bajky, legendy, ale také kratší povídky přizpůsobené jejich věku.

Jeho vyprávění se týkala převážně venkova a jejich obyvatel. Děje povídek zavedl dokonce i do vzdálených krajů. Josef Smolka nebyl jen vášnivým vypravěčem, ale také zpěvákem. Zpíval hlavně písně vojenské, většinou pozdní české provenience a svá vyprávění zpestřoval také písněmi žertovnými, které mu byly nejblíže. Jeho slovní projev byl velice přesvědčivý, hlavně díky jeho gestikulaci a hereckému projevu. Josef Smolka byl velmi inteligentní člověk, šikovný a spolehlivý řemeslník a mistr vypravěčského umění.

Pohádky: Čert a sedlak, Badej, Pryncesa v hrobku, Jak se svaty Peter chlebem udlavil, Ptaček-Konypaček, Ptaček-Kad.

Povídky pro dospělé: Petrova matka, Cygan Špasmacher, Nevěrna roba, Margeta, Hildebrand, Druhé vesele s muzykum ad.

Související publikace

• Hlučínsko (příroda - lid - kultura)
• Hlučínský pohádkář Josef Smolka
• Lidová kultura na Hlučínsku