Životní styl

Každodenní život Hlučíňanů se vyznačoval neobyčejnou skromností. Většinu dne vyplňovala práce. I stravování bylo velmi skromné. Hlavní složkou stravování byly brambory, luštěniny, žitný chléb a černá žitná káva. Většina lidí zde měla kousek pole nebo alespoň zahrady a chovala kozy i prasátko a drůbež.

Děti byly od útlého věku vedeny k práci. O letních prázdninách pomáhaly při žních, pak sbíraly klásky a pásly kozy či husy. Přitom chodily od jara do podzimu, s výjimkou do kostela, bosy. Do povinností zahrnovaly i hry, např. na pastvě dělaly ohníčky a opékaly brambory, skákaly přes potok, pouštěly lodičky, draky apod. Škola nehrála v jejich životě tu roli, jako dnes. Rodiče zajímaly především známky z chování a náboženství a měli zájem, aby dítě nepropadlo. Více než úspěchy ve škole se cenila manuální zručnost. V té byli rodiče dětem vzorem. Matky celé rodině šily či přešívaly, otcové byli zběhlí v několika řemeslech. Ve východní části Hlučínska byla silně zastoupena hornická profese. Havíři jezdili do šachet „na šichtu“ většinou na kole nebo se vydávali na tuto, někdy až 10 km dlouhou, cestu denně tam i zpět pěšky. Nezdravým jevem byl mezi nimi ve velké míře rozšířený alkoholismus, což byla pro mnohé rodiny pohroma. Havíři se „stavovali“ v hospodě po výplatě a pro mnohé ženy byl tento den dnem zvýšené ostražitosti. Hostinec byl většinou plný i v neděli dopoledne, kam muži a mladíci docházeli po skončení mše v kostele. Ženy na tom byly hůře.

O staré, nemocné a nemohoucí lidi bylo postaráno na výměnku, kde měli zajištěno teplo i skromnou stravu. Pokud neměli výměnek, často byl problém v tom, že zabírali místo, na které již čekali mladí. Dobré byly většinou sousedské vztahy a děti říkaly sousedům „této a strýci“ (Tante a Onkel).