PhDr. Antonín Satke, CSc.

* 12. 11. 1920 Komárov u Opavy – † 30. 11. 2008 Opava

Antonín Satke se narodil 12. listopadu 1920 v Komárově u Opavy. Po vychození občanské školy začal studovat Obchodní akademii v Ostravě. V roce 1939 začala II. světové válka a Satke byl nasazen na nucené práce do Ratiboře, Chuchelné a Krakova. Po válce se přihlásil ke studiu bohemistiky a rusistiky na Karlově univerzitě v Praze. Po ukončení studií v roce 1949 začal vyučovat v Opavě na Gymnáziu a poté na Průmyslové škole strojnické. Zároveň již spolupracoval s nově založeným Slezským studijním ústavem a od roku 1955 se stal jeho zaměstnancem. Soustřeďoval se na českou jazykovědu, dialektologii a folkloristiku. V letech 1961–1962 se krátce ocitl ve vězení a byl politicky diskriminován. Až do roku 1968, kdy byl rehabilitován, mohl pracovat pouze jako pomocný dělník v Ostravě–Třebovicích.

Poté pokračoval ve vědecké práci ve Slezském ústavu ČSAV a v roce 1970 se stal vědeckým pracovníkem pražského Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Zůstával však většinou v Opavě. Ani v důchodovém věku nepřestal pracovat a publikovat ve svém oboru. Po vzniku Slezské univerzity zde jeden semestr přednášel, stál u obnovy činnosti Matice slezské, která ho za zásluhy o Slezsko jmenovala svým čestným členem, a z jejího podnětu se posléze dočkal i Ceny Petra Bezruče (2001).

Satke měl mimořádný zájem o lidové vyprávění v nářečí a folkloristiku. Své poznatky čerpal hlavně na Hlučínsku a Těšínsku. Již v roce 1955 vydal Slezský studijní ústav jeho edici Lidové povídky z Hlučínska, o tři roky později v ostravském Krajském nakladatelství mu vyšla rozsáhlá kniha Hlučínský pohádkář Josef Smolka s podtitulem Pohádky, povídky a vyprávění Josefa Smolky. Po jeho nedobrovolné pauze bylo jeho jméno spojeno s Maticí slezskou, s kterou společně vydal průvodce Hlučínskem krok za krokem. Spoluautoremse stal Bohuslav Valušek. Mimo všeobecnou známost zůstala jeho spolupráce s Petrem Ebenem na notové edici Supraphonu z roku 1973 s názvem Písně z Těšínska, jejichž texty zapsal Bohumil Indra, německy přebásnil Bedřich Eben a poznámkami opatřil Antonín Satke.

V dalších letech se rozšířilo i vydávání knih pro širokou veřejnost. Sem patřínapříklad Pohádky, povídky a humorky ze Slezska z roku 1984 a zvláště Úsměv a smích s podtitulem Anekdoty a humorky slezského venkova a hornického Ostravska. Studoval a natáčel všechny spontánní vypravěče. Jmenovat můžeme spisovatelku Ludmilu Hořkou, jejíž tvorbu připravil k vydání v roce 1992 v souboru zvaném Tesknice. Mezi poslední jeho činy patří spolupráce s Drahomírou Vlašínovou, autorkou monografie o Ludmile Hořké, jež vyšla v Matici slezské roku 2008. Přispíval také hojně do časopisu Radostná země z padesátých let. Antonín Satke dal podnět ženám ze Štítiny k založení národopisného souboru Bejatka působícího dodnes.

Související publikace

• Hlučínsko (příroda - lid - kultura)
• Hlučínský pohádkář Josef Smolka
• Lidová kultura na Hlučínsku
• Úsměv a smích