Andělín Novák

* 8. 11. 1878 Malé Hoštice - † 21. 5. 1955 Hlučín

učitel, školní inspektor, kronikář a archivář města Hlučína, první správce Městského muzea v Hlučíně roku 1948

Andělín Novák se narodil 8. listopadu 1878 v Malých Hošticích u Opavy, kde jeho rodiče vlastnili menší hospodářství. Otec mu zemřel, když mu bylo jeden a půl roku a veškerá starost o hospodářství a děti připadla matce, která pocházela ze selského rodu z Kateřinek. Obecnou školu navštěvoval Andělín Novák ve vsi. Vyučování zde bylo již německé, ale náboženství se stále vyučovalo moravsky. O jeho budoucím studiu rozhodla rodina, i když sám od dětství říkal, že bude učitelem. Andělín začal navštěvovat Německou měšťanskou školu v Opavě a po třech letech Německý učitelský ústav v Opavě. Vlivem svého kamaráda se zde přihlásil na hodiny češtiny. Po čtyřech letech studia úspěšně složil maturitní zkoušku a získal vysvědčení z učitelské způsobilosti pro německé a české školy.

A. Novák si na poměry v Rakousku zvykl a také české vědomí jej přimělo stát se českým učitelem. Podal si žádost u okresní školské rady v Opavě, a jelikož zájem o české školy byl malý, bylo jeho žádosti vyhověno. Své první učitelské zkušenosti získal od roku 1898 v Lukavci na Bílovecku, což byla česká obec na poněmčeném území Bílovecka. Škola byla česká, ale správa obce byla německá, a to až do roku 1904. Vedle působení ve škole byl členem učitelské jednoty Pohorské či hasičského spolku, pro který zřídil českou čítárnu. Po roce 1905 se stal tajemníkem okresního starostenského sboru na Bílovecku. V Lukavci se také seznámil se svou ženou Josefou, se kterou měl syna Jaroboje a dceru Drahomíru. 

V roce 1910 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti pro měšťanské školy z předmětů matematiky, fyziky, přírodopisu a němčiny. Vyučování na měšťanských školách přinášelo i lepší platové podmínky, a proto Novák hledal umístění na některé z těchto škol. Získal místo na veřejné chlapecké škole v Orlové, na území s obyvatelstvem tří národností. V Orlové se stal členem několika českých spolků - Sokol, Odbor Slezské Matice osvěty lidové, Hasičský sbor či Učitelská jednota orlovská, kde pomáhal vydávat časopis pro český lid na Těšínsku „Obrana Slezska“.

Jeho intenzivní práci ve škole a osvětovou činnost přerušila I. světová válka. Novák se dostal na východní frontu, kde po dvou měsících padl do ruského zajetí. Tři roky pak pracoval ve Volgogradě v loděnicích, kde se naučil výborně rusky. Po návratu do Orlové vykonával z pověření Národního výboru na několika místech republiky přednášky o Těšínsku. Roku 1919 byl ustanoven ředitelem nové měšťanské školy v Petřvaldě.

Po připojení Hlučínska k Československé republice roku 1920 se v řadách českých učitelů hledala osoba, která by byla schopna nově organizovat školství na Hlučínsku. Volba padla na Nováka, jako osvědčeného školského pracovníka a znalce hlučínských poměrů z doby pruského panství. Vědomí jeho občanské povinnosti, pomoci při budování nové republiky na tak zvláštním místě jako bylo Hlučínsko, přivedlo Nováka v březnu 1920 na nové místo školního inspektora do Hlučína. Některé školy na Hlučínsku připadly do státní správy a Novák se tak stal inspektorem národních státních škol v hlučínském okrese. Mimoškolně se Novák angažoval v Okresním osvětovém sboru v Hlučíně, pro který vykonával řadu přednášek, dále v Matici osvěty lidové a léta byl členem Ústředního výboru Slezské Matice osvěty lidové v Ostravě.

Roku 1938 se jeho téměř dvacetiletá práce zhroutila. Dne 30. 11. 1938 jej zprostilo ministerstvo školství funkce školního inspektora na Hlučínsku a přeložilo jej jako šedesátiletého do výslužby. Opustil Hlučínsko a s rodinou se evakuoval do Dobré v okrese Frýdek, kde nepřestával být činným. V době okupace znalo německé gestapo jeho činnost na Hlučínsku a v říjnu 1941 při sokolské akci ostravského gestapa byl zatčen. Těžkých šest týdnů prožíval Andělín Novák v Brně v Kaunicových kolejích. Poté byl propuštěn a konec války prožil v Dobré u Frýdku.

Po válce byl jako člen sociálních demokratů zvolen do Národního výboru v Dobré a stal se i jeho předsedou. Po smrti své manželky v červnu 1947 však odevzdal svůj úřad a odstěhoval se ke své dceři Drahomíře Strádalové do Hlučína. V téže době zemřel také jeho syn Jaroboj. Tyto dvě bolestné ztráty se snažil Novák nahradit prací. Roku 1948 se stal kronikářem města Hlučína a také jeho prvním poválečným archivářem. V této funkci vykonal mnoho záslužné práce. Jako školní inspektor shromáždil významné listiny a doklady o hlučínské české minulosti a ochránil je i před gestapem (např. Jandovu kroniku či Lelkův slabikář).

Řadu let byl členem a funkcionářem učitelských jednot, hasičských spolků v Lukavci, Orlové, Hlučíně i v Dobré. Byl členem Československého červeného kříže, Klubu turistů a sokolských jednot v Orlové

a Hlučíně, kde cvičil až do roku 1949. Od r. 1949 pracoval ve straně sociálně-demokratické, zejména v její Dělnické akademii, a v roce 1948 se stal členem strany KSČ. Novák rovněž přispíval svými články do řady časopisů. Jednalo se například o časopis Český lid, Vlastivědné listy, Moravský kalendář, Věstník Matice opavské, Česká země, Těšínský kalendář a jiné. Jeho články však vždy zůstávaly věrné Hlučínsku. Objevovala se v nich témata života hlučínských obyvatel, pověstí, významných osobností, také historického vývoje, z větší části rovněž školství na Hlučínsku a jiné náměty.

Roku 1948 se stal prvním správcem nově zřízeného Městského muzea v Hlučíně, ve kterém zastával funkci až do roku 1955. V květnový čtvrtek jej však našli žáci vlastivědného kroužku v bezvědomí. Postihlo jej krvácení do mozku a po 10 dnech 21. května 1955 zemřel. Za veliké účasti byl pohřben na hlučínském hřbitově u kostela sv. Markéty.

„Andělín Novák zaujímá zvláštní postavení mezi významnými školskými pracovníky ve Slezsku. Jeho život a práce náležela celému Slezsku. Nejvíce let jeho života i jeho práce patřilo ovšem jeho rodnému Hlučínsku“.

 

Související publikace

• Městské a Okresní muzeum v Hlučíně v letech 1948-1962