Udo Wanderburg

* 10. 5. 1936 Hlučín – 3. 2. 2003 Opava

významný patriot a hlučínský badatel

Udo Wanderburg se narodil 10. května 1936 v Hlučíně. Během války navštěvoval německou školu a po válce začal navštěvovat školy české. I přes počáteční problémy s českým jazykem, se postupně naučil i dalším jazykům jako je ruština, polština, osvojil si základy angličtiny a rozuměl i hlučínskému nářečí. Mezi jeho oblíbené předměty patřily zeměpis, přírodopis a matematika, k dějepisu měl tehdy spíše odpor. Po ukončení měšťanky chtěl studovat na lesnické škole, ale studium mu tehdy nebylo umožněno. Vybral si proto povolání soustružníka, ačkoliv o této profesi nic nevěděl. V roce 1951 pak začal pracovat v MSA Dolní Benešov jako soustružník. Život mu významně ovlivnil rozhovor s příbuzným Leopoldem Twrdým. Leopold Twrdý mladého Uda přesvědčil o tom, že člověk by se měl stále vzdělávat a snažit se ve svém životě něčeho dosáhnout. Udo začal tedy studovat večerně Strojní průmyslovou školu v Opavě v elokované třídě v Dolním Benešově. Studoval za obtížných

podmínek, protože pracoval v třísměnném provozu. Po úspěšném ukončení studií pracoval jako dílenský plánovač. Díky dobrým výsledkům během studia byl vybrán, aby po pracovní době učil na podnikové technické škole předměty stroje a armatury. Učil i nové pracovníky a zaškoloval je v oboru obrábění kovů. V MSA pracoval až do svého důchodového věku, naposledy jako dílenský mistr.

V roce 1956 se Udo Wanderburg oženil. Se svou první ženou Lucií Svačinovou z Ludgeřovic měl syna Uda. Manželství však bylo v roce 1961 rozvedeno. V roce 1964 uzavřel nové manželství s Edeltraud Michalíkovou z Darkoviček, která se mu stala velkou oporou. Z tohoto manželství se narodily děti Marie a Alan. V tomto období se začal zajímat také více o historii. Poutem s minulostí byla jeho babička, fotografie v jejím albu a její vzpomínky. Živě vyprávěla o svých předcích a Udo Wanderburg zatoužil její vzpomínky zachytit. S tím, jak zapisoval, ožívala před ním dávná minulost, z historie vystupovali jeho předci a on je toužil blíže poznat. Hnán touhou po poznání začal hledat staré fotografie, předměty, listiny, mince, pátral v archivech a najednou mu poznání historie vlastní rodiny nestačilo. Chtěl znát historii Hlučína, ve kterém jeho rodina už více než jedno století žila. Dál chodil do práce, plnil všechny své pracovní povinnosti a ve svém volném čase se stával vášnivým vlastivědným pracovníkem.

Všechno, co o Hlučíně zjistil, Udo Wanderburg ihned zapisoval. Sestavil si vlastní kartotéku k jednotlivým rokům historie Hlučína a okolí. Z té pak čerpal při své další práci. Protože cítil potřebu osvěty, potřebu šířit znalosti o historii města Hlučína, začal publikovat. Psal články pro regionální tisk, pro Vlastivědné listy a pro Hlučínský zpravodaj. Pořádal přednášky na školách, studentům i dalším zájemcům pomáhal s vyhledáváním informací. Po roce 1989 začal usilovat o to, aby jeho práce dostala i knižní podobu. Vlastním nákladem vydal tři svazky Historie města Hlučína a dva díly Vzpomínek na starý Hlučín. Dále napsal Historii hlučínského pivovaru, Historii domu č. 48 a 33 na Mírovém náměstí, Historii hasičského sboru nebo Průběh bojů ke konci druhé světové války na Hlučínsku. Vytvořil rodokmeny mnoha hlučínských rodin. Na rodokmenu vlastní rodiny pracoval čtyřicet let. Byl členem Národopisné společnosti při ČSAV, Archeologické společnosti v Praze, Vlastivědné společnosti v Opavě a jedním ze zakladatelů Genealogické společnosti v Ostravě. Kromě těchto činností hrál ochotnické divadlo a vedl několik let historický kroužek v DPM (dnešní DDM) v Hlučíně.

Udo Wanderburg pomáhal se svými spolupracovníky také při obnově hlučínských historických památek. Svým úsilím zachránil městské bašty a část středověkého opevnění města před zřícením. Zasloužil se o doplnění seznamů padlých v druhé světové válce. Udržoval kontakty s lidmi, kteří

během světové války přišli o své příbuzné. Jednalo se o ruské i německé pozůstalé. V posledních letech svého života se toulal městem ve společnosti svého čtyřnohého přítele jezevčíka jménem Endy, který ho věrně doprovázel. Až do své smrti roku 2003 připravoval materiály, které měly přiblížit zapomenuté kapitoly historie města a okolí. Dokončoval pro tisk další díl Historie a rozsáhlou práci Kostely a synagoga.

Související publikace

• Historie města Hlučína (I. díl)
• Historie města Hlučína (II. díl)
• Historie města Hlučína (III. díl)
• Vzpomínky na starý Hlučín - I. díl
• Vzpomínky na starý Hlučín - II. díl