Lubomír Šlapeta

* 9. 12. 1908 Místek (dnes Frýdek – Místek) - † 11. 4. 1983 Olomouc

významný akademický architekt

Lubomír Šlapeta se narodil v Místku, kde navštěvoval českou obecnou školu a poté studoval společně se svým bratrem Čestmírem na místeckém českém reálném gymnáziu. Studia však nedokončili a roku 1923 odešli oba bratři na Odbornou školu stavitelskou do Brna. Stupňující se zájem o aktuální dění na poli moderní architektury, přivedl Lubomíra k pravidelným návštěvám brněnského Klubu architektů, z jehož iniciativy se uskutečnil přednáškový cyklus Za novou architekturu. Po maturitě v roce 1927 nastoupil na doporučení profesora Jaroslava Syřiště k pobočce stavební firmy V. Nekvasila. Po krátkém působení v Brně byl přeložen do Třince, kde se podílel na projektech průmyslových objektů pro Třinecké železárny. Pracoval také pro ing. Alfreda Jurnečku nebo v pražském ateliéru arch. Milana

Babušky. Zde se seznámil s německým architektem Herbertem Sprottem, který mu doporučil tamní studium u profesorů Hanse Scharouna a Adolfa Radinga. Na základě několika odeslaných kreseb byl Lubomír Šlapeta 6. září 1928 přijat ke studiu na Akademii umění a uměleckých řemesel ve Vratislavi. Záhy jej následoval také bratr Čestmír. Lubomír se již v následujícím roce stal asistentem a brzy nato i spolupracovníkem svých profesorů.

Po návratu do Československa se bratři Šlapetové vydali v roce 1930 na studijní cestu do Paříže a potom do USA. Na Scharounovo doporučení vyhledali v New Yorku několik předních architektů, mj. i ateliér tvůrce utopických a aerodynamických dopravních prostředků Normana Bell Geddese. Ten na základě několika skic Lubomíra zaměstnal. Společně s bratrem podrobně studoval také stavbu některých newyorských mrakodrapů a typologii anglosaských rodinných domů. V důsledku vrcholící hospodářské krize však bratři v Americe nezískali stálé zaměstnání a vrátili se zpět do vlasti. Zde si roku 1931 založili vlastní architektonický ateliér. Pokoušeli se uplatnit v Praze, kde však hospodářská krize rovněž citelně zasáhla architektonickou praxi, a tak si téhož roku otevřeli pobočný závod ke zhotovování plánů a architektonických nákresů v Ostravě. Tady se jim díky znalosti místních poměrů snáze dařilo získávat první zakázky, vesměs návrhy na rodinné domy. Když se bratři natrvalo usídlili v Ostravě, neúspěšnou pražskou kancelář uzavřeli. V souvislosti s dalšími životními kroky (Čestmírův

sňatek v roce 1936, Lubomírův 1937) přesídlil Lubomír roku 1936 do Olomouce a s bratrem pak již spolupracoval jen příležitostně.

Lubomír Šlapeta od konce třicátých let rozšířil svůj zájem také na kulturní stavby, zejména divadla a kulturní domy. Po skončení druhé světové války stál společně s F. V. Mokrým, J. Zrzavým a dalšími u zrodu katedry výtvarné výchovy na obnovené Univerzitě Palackého v Olomouci, kde pak také přednášel o bytové kultuře. Nedlouho po komunistickém převzetí moci byl roku 1949 nucen univerzitu opustit a hledat práci v nově vznikajících státních projektových organizacích (Stavoprojekt Olomouc a Bratislava, Hutní projekt a NHKG Ostrava nebo Výzkumný ústav zelinářský v Olomouci). Tato zaměstnání však byla jen krátkodobá, a většinu času mezi léty 1949 - 1958 proto působil znovu jako soukromý projektant, i když s obtížemi. Za kritické postoje vůči vládnoucímu režimu byl roku 1958 vyloučen ze Svazu architektů ČSR, čímž mu byla práce samostatného architekta fakticky znemožněna. V následujících letech 1959 - 1966 byl zaměstnán v podniku Údržba státního obchodu v Ostravě a Olomouci. Na podzim 1963 mohl krátce navštívit Spolkovou republiku Německo, kde se po více než pětadvaceti letech znovu setkal s Hansem Scharounem, se kterým později pracoval v jeho západoberlínském ateliéru a podílel se na projektech divadla VW ve Wolfsburgu, Státní knihovny v Západním Berlíně a spolkového velvyslanectví v Brazílii. V průběhu berlínského pobytu

začal rovněž připravovat své vrcholné dílo pozdního období, návrh kostela sv. Mikuláše pro Tichou u Frenštátu pod Radhoštěm. Po návratu domů pracoval na drobnějších úkolech převážně pro soukromé investory (víkendové a rodinné domy) a většinu tvůrčí energie tentokrát směřoval k úpravám chrámových interiérů v souladu s liturgickou reformou, schválenou Druhým vatikánským koncilem. Lubomír Šlapeta zemřel 11. dubna 1983 v Olomouci. V roce 1990 byl rehabilitován rektorem Univerzity Palackého v Olomouci Josefem Jařabem a v následujícím roce rovněž příslušnou komisí Obce architektů.

Do historie Hlučínska se tento významný akademický architekt zapsal projektováním Kremerovy vily v Hlučíně. Jedná se o rodinný dům manželů Kremerových z roku 1934 a také o první moderní stavbu na Hlučínsku v té době. Do současné doby se dům zachoval v původní podobě.

Související publikace

• Slavné vily Moravskoslezského kraje