Aristokratická sídla

Architektonický vývoj Hlučínska můžeme na dochovaných památkách sledovat již od 14. století. Mezi nimi vynikaly stavby aristokracie a místní šlechty, v podobě zámků, tvrzí, loveckých zámečků apod. Za významné šlechtické rody, které se zapsaly do architektury Hlučínska, můžeme jmenovat například pány ze Zvole, pány z Drahotuš, Bruntálské z Vrbna, pány ze Šlevic, Gašínské z Gašína, Vlčky z Dobrozemice, Gellhorny, Henneberky, Eichendorffy či Rothschildy, Lichnowské a další. Do dnešní doby se zachovaly zámky v Bolaticích, Chuchelné, Dolním Benešově, Hlučíně, Hošťálkovicích, Kravařích, Oldřišově, Šilheřovicích nebo ve Velkých Hošticích, které však již neslouží svému původnímu účelu. Mezi zaniklé šlechtické stavby můžeme řadit hrad Landek, tvrz v Závadě nebo v Bělé.

Jedním z nejstarších šlechtických sídel na Hlučínsku byl hrad Landek. První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1297. Landek byl až do 15. století sídlem hlučínského panství. V gotickém slohu vyrostla v regionu ještě tři zajímavá sídla. Zámek v Hlučíně, který nechal přestavět Bernard ze Zvole z původní gotické tvrze. Dále zámek v Dolním Benešově, v jehož pozdně gotickém portále z roku 1498 se nachází znak pánů z Drahotuš a gotický byl také hrádek v Závadě, který vznikl v polovině 14. století a do dnešní doby se zachovaly pouze jeho valy. Zámek v Hlučíně byl později upraven do renesančního slohu, s to za majitelů Bruntálských z Vrbna. V tomto slohu byla také vystavena

v Kravařích původní vodní tvrz pánů ze Šlevic, jejíž zbytky zdiva lze nalézt v suterénu současného zámku. V renesančním slohu byl postaven pány z Kravař rovněž zámek ve Velkých Hošticích, jehož prvky z 16. století s ornamenty a kamennými portálky, jsou k vidění v monumentální klenuté vstupní síni.

Období baroka je v architektuře Hlučínska charakterizováno rozsáhlou přestavbou zámku v Kravařích, provedenou jeho majitelem Janem Rudolfem z Eichendorffu ve 30. letech 18. století a zachycené na kresbě Friedricha Bernharda Wernera. Rovněž dnešní podoba zámku v Dolním Benešově je výsledkem barokní přestavby, která probíhala v polovině 18. století za pánů z Kalckreutu. Pozdně barokní zámek ve Velkých Hošticích, majitele Ignáce Dominika Chorinského z Ledské, se hlásí již k rokokovému stylu drobným detailem fasád, řešením hlavního schodiště a štuky na stropech salónů prvního patra. Navzdory původní architektuře zámku v Oldřišově z poloviny 17. století, postavené za Jiřího Štěpána hraběte z Vrbna, svědčí podoba zámku o adaptacích budovy ještě na konci 18. století a opět v průběhu první třetiny

20. století. V období baroka došlo také k výstavbě zámku v Bolaticích. Jedná se o příklad drobné zámecké architektury, jejíž jednoduchý výraz dotváří kamenný portál se znakem tehdejšího majitele zámku – cisterciáckého kláštera na Velehradě.

V klasicistním slohu vyniká na Hlučínsku zámek v Šilheřovicích, sídlo majitele Friedricha Eichendorffa, který nechal zámek doplnit rozsáhlým přírodně krajinářským parkem. V Dolním Benešově byla do zámku zakomponována boční fasáda s klasicistním portikem, spojená s rodem Henneberků a následně Lichnovskými. Jiří Lichnovský z Voštic si postavil pozdně barokní zámek v Chuchelné před rokem 1650. Stavba byla změněna kolem poloviny 19. století v pozdně klasicistním slohu. V roce 1853 byl k zámku přistavěn tzv. Dům kavalírů. Historizující sloh a secesi lze spatřit na příkladu zámku v Šilheřovicích. Vznosná novobarokní palácová architektura byla doplněna řadou stylově drobných staveb, zasazených do rozlehlého přírodně krajinářského parku. Zámek prošel radikální přestavbou a dostavbou starší klasicistní budovy na konci 19. století za Rothschildů, kteří vlastnili zámek a panství od roku 1846. Moderna za první republiky se nejvíce uplatnila na zámku v Chuchelné, který na počátku 20. století prošel výraznou proměnou interiérů a zčásti exteriéru, který oživila vysoká hranolová věž. Rovněž myslivna v zámeckém parku v Šilheřovicích patří k romantizující koncepci, která nezastírá inspiraci anglickou vilovou architekturou.