Středověký hrádek v Závadě

Zachovalé, poměrně mohutné opevnění je pozůstatkem středověkého hrádku, který se nachází v Panském lese, vpravo od hlavní silnice Závada-Bohuslavice. Vlastní jádro hrádku má rozměry 26 x 22 m, první příkop má šířku 14 m při vrcholu a 2 m u dna, druhý příkop 10 m při vrcholu a 1,5 m u dna.

První písemná zpráva o obci Závada pochází z roku 1349. Záhy jej získal významný šlechtický rod pánů z Drahotuš, kteří Závadu, ve starších dobách označovanou také jako Závadku, připojili k panství Dolní Benešov. Mnozí příslušníci tohoto rodu náleželi ke vzdělaným a vlastenecky smýšlejícím šlechticům. Jejich jméno se objevilo i na stížném listu kostnickému koncilu proti upálení M. J. Husa, a proto i na ně dolehla papežská klatba. Úhlavní nepřítel husitů král Zikmund, v součinnosti s knížetem Přemkem Opavským, donutil nejprve Petra Strážnického z Kravař opustit Opavsko a pak se zaměřil i proti ostatní husitsky smýšlející šlechtě. Pravděpodobně v této době měli Drahotušové v Závadě silně opevněnou tvrz, která však přitahovala nepřátelské síly. Za těchto akcí byla ves zpustošena. Proslulý obhájce češtiny Jan Žutar z Drahotuš

v roce 1439 obdaroval rektora opavských škol a nejvyššího zemského písaře Mistra Jana z Bělé postoupením vsi Závady s tvrzí. Jeho syn Jindřich z Bělé v neklidném závěru uherské nadvlády na Opavsku roku 1499, postoupil Závadu Stiboru Doupovcovi ze Sudic a potom v rychlém sledu se na závadské tvrzi vystřídali čtyři majitelé. Teprve v roce 1527 opět koupili Závadu zpět k benešovskému panství bratři Jan a Vavřinec z Drahotuš.