Privátní školství

Soukromé vyučování se na Hlučínsku objevuje až po roce 1920. Tehdy bylo Hlučínsko připojeno k Československé republice, což mělo za následek postupné počešťování celého území. Do škol bylo zaváděno české školství, vyučovacím jazykem se stala čeština a němčina byla přesunuta na okraj jako vyučovaný předmět jen pár hodin týdně.

Tato situace vyvolala odpor převážné části hlučínských rodičů, kteří československým úřadům dávali najevo, že si přejí zpátky německé školství. Šlo zejména o to, aby zde zůstala škola s náboženským charakterem a aby jejich děti zvládaly němčinu, která byla pro ně důležitá při získávání práce v Německu. Tento odpor vedl až ke stávkám školních dětí. Proti němu bylo zaváděno trestní řízení a ukládány pokuty. Někteří rodiče proto zapisovali své děti do německých škol v Opavě a okolí. Proti tomu se však postavil zemský prezident a zplnomocněný komisař pro Ratibořskou oblast (tedy i Hlučínsko) JUDr. Josef Šrámek. Hned 4. září 1920 vydal nařízení, aby školou povinné děti z území Hlučínska, byly z těchto škol propuštěny. Vlna stížností na toto rozhodnutí skončila až u Nejvyššího správního soudu v Praze, který jej v roce 1923

uznal za nezákonné jednání ze strany Josefa Šrámka. V březnu 1921 požadovalo 170 rodičů z Hlučína, aby zde byla, vzhledem k dostatečnému počtu dětí z německých rodin, zřízena německá škola. Žádost však nebyla kladně vyřízena. Dojíždění dětí do vzdálených německých škol bylo spojeno s obtížemi, a proto se na Hlučínsku započalo s organizováním německého soukromého vyučování tzv. Privatunterricht. Němečtí aktivisté požádali o pomoc Německý kulturní svaz, který v Hlučíně od září roku 1922 zřídil soukromé německé vyučování. Ve školním roce 1922/1923 vyučovali v Hlučíně tři němečtí učitelé, kteří byli financováni tímto svazem. O rok později bylo soukromé německé vyučování zahájeno také v Kravařích.

Vyučování probíhalo v jednotlivých rodinách dům od domu a rodiče museli platit školné. Učitel vyučoval od rána do večera až 60 hodin týdně. Děti měly zpočátku vyučování třikrát týdně a na konci školního roku skládaly na veřejné škole zkoušky, kde také obdržely právoplatné vysvědčení. S touto metodou výuky však školské úřady nesouhlasily a začaly soukromé vyučování omezovat a potlačovat, přestože nešlo o protiprávní jednání. Během letních prázdnin v srpnu 1924 byli žáci na pokyn Okresní školní rady v Hlučíně přezkušováni a rodičům bylo sděleno, že zjištěné vědomosti jejich dětí nejsou dostačující a je potřeba, aby počet vyučovaných hodin byl zvýšen. Když rodiče neuposlechli, bylo soukromé německé vyučování v Hlučíně i Kravařích zakázáno.

Německá křesťansko-sociální lidová strana, která měla na Hlučínsku nesilnější politické pozice, podmínila svůj vstup do československé koaliční vlády mimo jiné i tím, že německé soukromé vyučování na Hlučínsku bude povoleno. Německá služba na ochranu se pak přeměnila na Německý parlamentní školský výbor, který na soukromé školství přispíval 12 000 měsíčně. Rodiče pak přispívali 25 Kčs měsíčně na dítě. Od roku 1926 bylo soukromé německé vyučování finančně podporováno i z Německa, a to z Německé organizace na podporu německých katolíků v zahraničí.

Německému kulturnímu svazu hrozilo, že jejich činnost bude rovněž ukončena, pokud budou i nadále toto vyučování podporovat. Jeho aktivity převzala v roce 1925 Německá služba na ochranu školství. Díky tomu bylo německé soukromé vyučování rozšířeno i do dalších obcí na Hlučínsku. I takto vydržovanému školství se úřady snažili zabránit. Děti byly opět přezkušovány, rodiče kádrováni za to, zda se jedná o skutečné Němce a připravovalo se i rozpuštění Německé služby na ochranu školství.

Vyučování bylo zavedeno dále v Bolaticích a Dolním Benešově a ve školním roce 1929/1930 probíhalo již v 19 obcích s 573 žáky. Krom této soukromé výuky navštěvovalo ještě 406 žáků německé obecné školy v Opavě, 24 žáků měšťanské německé školy a 41 žáků střední německé školy. Mimo Opavu dojíždělo za studiem dalších 400 žáků. Německého vyučování se tedy zúčastnilo

celkově 1 642 dětí, tj. 16% z celkového počtu školou povinné mládeže.

Po roce 1927 se němečtí aktivisté domáhali z obcí, v nichž probíhal Privatunterricht, zřízení veřejných německých škol přímo v místě. Mělo jít o obce Hlučín, Bolatice, Kravaře a Dolní Benešov. To však vyvolalo značnou vlnu odporu českých spolků a českých učitelů. Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR se začalo o německé vyučování více zajímat koncem roku 1932. V říjnu 1933 uložilo Zemské školní radě v Brně, aby prostřednictvím politických úřadů v Hlučíně a v Opavě zakročilo proti německým školám na Hlučínsku. Německé soukromé vyučování muselo upustit od výuky ve třídách a bylo znovu zavedeno tzv. skupinové vyučování. Koncem školního roku 1933/1934 se rozešel Německý parlamentní školský výbor a vyučování bylo nově sponzorováno Říšskoněmeckým spolkem pro němectví v cizině.

Výnosem Zemské školní rady v Brně z 12. 8. 1935 byl zredukován počet tříd na německých školách v Opavě tak, aby zde již nemohly být přijímáni žáci z Hlučínska. Tímto výnosem bylo postiženo na 700 hlučínských dětí. Na německé soukromé vyučování tak bylo odkázáno na 1 200 dětí. Koncem roku 1935 byly obecní úřady na Hlučínsku informovány, že rodiče musí o osvobození svých dětí z docházky veřejné školy zažádat. Okresní úřad v Hlučíně měl prakticky možnost rozhodovat o tom,

kdo může německé soukromé vyučování navštěvovat a kdo ne. Zamítavé stanovisko bylo zdůvodňováno, že nejsou německého, nýbrž moravského původu, a proto nemohou své děti posílat do německého soukromého vyučování. Podle připravovaného zákonu, který byl schválen 27. 3. 1936, mohlo být dítě vyučováno doma jen se svolením Okresního školního úřadu. Podmínkou byl vedle jazyka národnosti dítěte i záruka v ohledu státoobčanském. Sotva vstoupil zákon v platnost, podali rodiče z Hlučínska 540 žádostí o povolení soukromého německého vyučování pro své děti. Všechny žádosti však byly zamítnuty.

Po vítězství Henleinovy Sudetoněmecké vlastenecké fronty v roce 1935, ze které vzešla Sudetoněmecká strana, nabyla otázka německého vyučování jiný charakter. Nebyla již pouze prostředkem k zachování němectví, ale i oporou v boji, který nabýval protistátní obsah. Henleinova strana přišla s náhradní formou Privatunterrichtu. Žákům, kteří dříve navštěvovali toto vyučování a nyní museli přejít do českých veřejných škol, se začalo od listopadu 1936 poskytovat doplňkové doučování v němčině tzv. Nachhilfe-Unterricht. Započalo se jím ve 12 obcích s 21 učiteli. Z 852 dětí, které pak do června 1936 toto vyučování navštěvovaly, se jich v září 1936 přihlásilo do českých veřejných škol pouze 527. Zbylých 325 dětí zřejmě navštěvovaly zmíněný Nachhilfe-Unterricht.

Československé úřady se však nehodlaly smířit s tím, že se na Hlučínsku opět vzmáhá německé vyučování a roku 1937 zatkly několik učitelů. Někteří před zatčením sami uprchli do Německa. Tímto aktem přestalo soukromé německé vyučování prakticky existovat.

Související publikace

• Prajzáci aneb k osudům Hlučínska 1742 - 1960
• Prajzáci II. aneb Hlučínsko ve staronové vlasti 1920 - 1938