Církevní architektura

Na architektuře regionu Hlučínska lze spatřit jeho vazbu na okolní území a umělecká centra. Na jedné straně to byla rakouská strana s Opavou, jejíž role byla rozhodující v utváření politicko-hospodářských dějinách regionu ve středověku a raném novověku a na straně druhé, zejména po roce 1742, orientace na pruskou stranu včetně uměleckého centra ve Vratislavi. To se týká nejen sakrální novogotické architektury, která představuje výrazný nadregionální fenomén, nýbrž také stavebních aktivit bohaté aristokracie. Církevní památky jsou v regionu zastoupeny v hojné míře, neboť katolická víra byla vždy pevně spjata s Hlučínskem a jeho obyvateli.

Zmíníme se alespoň o několika významných stavbách. V období gotického slohu vyniká kostel sv. Jana Křtitele v Hlučíně. Pozdně gotický závěr kostela dokumentuje jedinečnou architektonickou koncepci a vznosnost původní středověké svatyně, několikrát přestavěné a dostavované v průběhu 15. až 18. století.

Renesanční prvky můžeme nalézt ve věži kostela sv. Bartoloměje v Kravařích, kdy k původně gotickému kostelu přibyla v roce 1594 vysoká renesanční zvonice. Krásným příkladem renesance v architektuře je také hvězdicovitá klenba kaple sv. Anny při kostele sv. Jana Křtitele v Hlučíně.

K výrazným barokním stavbám na Hlučínsku patří kostel Nanebevzetí Panny Marie v Šilheřovicích, dále barokní kostel sv. Matouše v Hati a pozoruhodná ukázka sakrální architektury italské orientace, dochovaná včetně významného podílu nástěnných maleb, se nachází v Bohuslavicích v kostele Nejsvětější Trojice. Zajímavou stavbou je bezesporu filiální kostel sv. Petra a Pavla v Hněvošicích, který je ojedinělou roubenou sakrální architekturou z roku 1730, která připomíná někdejší podobu kostelů v regionu. Vynikající ukázkou architektury nadregionálního významu představuje pozdně barokní kostel ve Velkých Hošticích, dílo stavitele Jakuba Pánka z roku 1772. Barokními stavbami jsou rovněž kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oldřišově z roku 1808 nebo pozdně barokní kostel sv. Vavřince v Píšti.

Rovněž klasicistní sloh se na Hlučínsku uplatnil v podobně kostela sv. Jiří v Třebomi, nebo kaple sv. Urbana u Kobeřic. Velké množství staveb bylo na Hlučínsku realizováno také v historizujícím slohu.

 

 

 

Jmenovat můžeme kostel sv. Kateřiny ve Štěpánkovicích, jenž je příkladem nejvýraznější historizující úpravy barokní svatyně v novorománském slohu v regionu Hlučínska. Historizující prvky nalezneme také na stavbách novorománské věže při kostele sv. Martina v Dolním Benešově. Z režného cihlového zdiva byla postavena novogotická kaple sv. Kříže rovněž v Dolním Benešově. Novorenesanční prvky měla naopak již zbořená kaple sv. Jana Nepomuckého na Mírovém náměstí v Hlučíně. Mezi další památky můžeme řadit novogotický evangelický kostel v Hlučíně z roku 1862, novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kobeřicích nebo velkolepý novogotický kostel v Sudicích s areálem hřbitova, vstupní branou, farou a hospodářskými budovami z roku 1906. Autorem tohoto unikátního projektu, stylově intaktního areálu byl kravařský stavitel Josef Seyfried. Vzácnou stavbou je také novogotický chrám sv. Mikuláše v Ludgeřovicích z roku 1907 nebo novogotická kaple a hrobka knížat Lichnovských v Chuchelné z konce 19. století.

 

Mezi novější církevní stavby na Hlučínsku z období moderny se řadí kostel sv. Floriána v Kozmicích z let 1934 – 1936. Vychází z tradičních kompozičních principů a přitom se neodchyluje od soudobého funkcionalismu. Dále kostel sv. Viléma Aquitánského ve Vřesině vystavěn v letech 1930 – 1931, kostel sv. Urbana v Zábřehu z 20. let 20. století nebo kostel zasvěcený Kristu dobrému pastýři v Hněvošicích, který byl vybudován podle projektu architekta Jana Kováře z Opavy v letech 1995 – 1996.