Městské hradby v Hlučíně

Hlučínský fortifikační (ochranný) systém je ojedinělým reprezentantem svého druhu. Je nemovitou kulturní památkou a určuje hranice Městské památkové zóny města Hlučína. Roku 1526 nechal tehdejší majitel panství Bernard ze Zvole postavit ve městě pozdně gotický zámek. V té době k hlučínskému panství, vedle města Hlučína, patřily vsi Hať, Velké Darkovice, Ludgeřovice, Koblov, Petřkovice, Lhotka a Bobrovníky. O devět let později, v roce 1534, dokončil Bernard ze Zvole hradební opevnění Hlučína s branami Opavskou a Ostravskou a s třinácti vystupujícími poloválcovými, dovnitř otevřenými baštami.

Hradební opevnění bylo vystavěno z lomového zdiva na vápennou maltu. Zatímco z vnější strany působí dosud značně homogenně, z vnitřní strany je zdivo silně narušeno jak přirozenou cestou (vypadávání kamenů), tak stavební činností a snad nejvíce záměrným odebíráním stavebního materiálu pro použití jinde. Dnešní síla nadzemního zdiva bašty se pohybuje mezi 0,80 až 0,95 m. 

Trasa fortifikace mohla sledovat starší obrannou linii vytyčenou snad již při založení města. Archeologický výzkum v letech 1994 a 2001 mimo jiné potvrdil, že bašty byly zakládány s ohledem na povahu zdejšího terénu. Vzhledem k tomu, že místní podloží je písčité a nesoudržné, byly bašty v místě největšího možného náporu zapuštěny do značné hloubky (až 4,5 m), což zároveň snižovalo riziko podkopání. Ramena byla ukotvena podstatně mělčeji.

Měření prováděné archeologickým oddělením Památkového ústavu v Ostravě v roce 1994 zachytilo průběh hradeb (o síle cca 2 m) téměř po celém obvodu středověkého jádra, s výjimkou krátkého úseku na východě, přimykajícího se ke stávajícímu zámku. Průzkum zároveň odhalil existenci parkánové zídky cca 1 m silné, sledující věnec hradeb ve vzdálenosti přibližně 8 m. Z ní zřejmě vybíhaly v některých úsecích opět poloválcové, dovnitř otevřené bašty. Vzniklý parkán a za ním probíhající příkop, jehož šíři se nepodařilo zjistit, zřejmě zdvojovaly obranný systém města. Během archeologických výzkumů byly nalezeny fragmenty převážně kuchyňské keramiky. Části nádob byly v šedých tónech, méně pak béžové, okrové či cihlové barvy. Výzdoba se soustředila na okraje, včetně horní plochy okruží, na podhrdlí a horní části výdutě, případně na ucha džbánů. Na okrajích jsou mnohonásobná horizontální žlábkování.

Městské hradby v 18. století značně zchátraly a v roce 1768 musely být sneseny věže nad branami. Ve 20. letech 19. století nechalo vedení města strhnout část hradební zdi a zarovnat valy pro třetí bránu zvanou Ratibořská (1821). Dalšího roku byla zbořena Ostravská brána a v roce 1829 i brána Opavská. Současně byly demolovány i hradby, pokud se již dříve nezřítily samovolně. V průběhu novověku postupně hradební systém ztrácel na významu, k baštám nebo přímo do nich byly přistavovány obytné domky, o čemž se zmiňují i kronikářské zápisy. Části hradeb se staly dokonce součástí dispozice větších, dodnes obývaných budov. Dnes mají hradby už jen historický význam. I když byly v roce 1829 téměř zbořeny, jedná se o jedinečný doklad středověké fortifikace na území okresu Opava. Pozůstatky hradeb si můžete prohlédnout dodnes. Naleznete je na ulici Hrnčířské (pod kostelem sv. Jana Křtitele). Prohlédnout si můžete dále bašty na ulici U Bašty, Generála Svobody a Pode Zdí. Torzo bašty se nachází také u autobusového nádraží, kde lze vidět i baštu přestavěnou na rodinný dům a další místa kolem historického jádra města.