Zámek v Kravařích

Barokní zámek v Kravařích byl vybudován v letech 1721 - 1728 na místě původní jednokřídlové budovy. Nejstarší doklad o panském sídle významného moravského rodu pánů z Kravař (vlastnili například panství Bílovec, Nový Jičín, Plumlov) pochází z roku 1377, kdy se v Kravařích připomíná tvrz. Není však známo, kde stávala. Kravařské rodové panství páni z Kravař opouštějí roku 1420. Posledním jeho majitelem byl Petr z Kravař. Rozsah jejich rodového panství zahrnovalo Velké Hoštice, Kravaře a Kouty. Kravařská tvrz s dvorem je opět připomínána v listině Bartoloměje Kravařského ze Šlevic roku 1550. Stavební vývoj zámku nám v té době ani v pozdějších letech není znám. Z urbáře panství (soupis povinností poddaných) z roku 1632 sepsaného pro nového majitele panství Michala Sendivoje ze Skorska, známého polského alchymisty, se dovídáme, že rytířské sídlo leží na pěkném, novém místě, je větším dílem vystaveno z kamene a cihel a obklopeno valem. Z toho se dá vyvodit, že mezi lety 1550 - 1632 bylo postaveno nové panské sídlo a staré zaniklo. Dcera Michala Sendivoje, Marie Veronika, se v Kravařích provdala za příslušníka drobné braniborské šlechty Jakuba rytíře Eichendorffa, rytmistra císařských vojsk

a roku 1636, po smrti svého otce, mu svůj majetek, skládající se ze vsí Koutů a Kravař odkázala. Jakubem z Eichendorffu začíná éra rodu, který se významně zapsal do historie zámku. Mezi lety 1649 - 1662 došlo k přestavbě tvrze a k vybudování kaple. Původní objekt byl zřejmě jednopatrový a kopíruje dnešní východní křídlo. Zásadní změna ve stavebním vývoji zámku nastala v letech 1721 - 1728 za Jana Rudolfa sv. p. Eichendorffa. Ten nechal vystavět nový zámek v duchu vrcholného baroka. Má nepravidelný tvar a uzavřenou dispozici a využívá starší zástavby, která je dobře patrná ve sklepních a přízemních prostorách východního křídla. Autor této přestavby a výstavby není jednoznačně určen, ale kvalita stavby ukazuje na některého z předních architektů té doby, pravděpodobně z okruhu vídeňské dvorní architektury (Johann Bernhard Fischer z Erlachu nebo Johann Lukas von Hildebrandt). Vzhled zámku v polovině 18. století je zachycen na kresbě vratislavského kreslíře F. B. Wernera, vzniklé někdy mezi roky 1762 - 1768. Další majitelé zámku a kravařského panství ponechávali objekt bez větších stavebních úprav. Jen roku 1844 provedla Eufémie Rudzinská z Rudna dílčí úpravy interiéru a podlahy zámecké chodby nechala vyzdobit mozaikou. Na jedné z nich (u schodů v 1. patře) je na mozaice její rodinný erb a erb manžela Andrease hraběte Renarda.

 

Prvou konkrétní zprávu o interiéru a výzdobě zámku máme až z roku 1922, kdy již byl majetkem československého státu. Ten jej odkoupil od posledního majitele, továrníka z dnešního Zabrze v Polsku. V té době již na zámku sídlila hospodářská a hospodyňská škola. Drastický útok na architekturu znamenal požár v lednu 1937. Byla zničena střecha, stropy zdobené figurální a ornamentální štukou, vnitřní zařízení a dřevěné vstupní schodiště. Zachovala se pouze kaple. Po požáru byl zámek uzavřen, později provizorně zastřešen a od poloviny 50. let 20. století postupně opravován. Měla v něm být zřízena expozice barokního slezského umění. Výstavní záměr byl však později změněn na vojenskou expozici Ostravská operace, otevřenou v roce 1970. Ta zde zůstala až do roku 1989. Zámek o rok později získalo město Kravaře, které objekt začalo oživovat zřízením kulturního střediska, zámecké restaurace, obřadní síně a vysvěcením kaple. V roce 1996 zde vzniklo zámecké muzeum a o rok později byla otevřena zámecká expozice, která se skládá ze dvou částí – expozice Kravař a expozice zámeckého barokního interiéru 18. století se zámeckou kaplí zasvěcenou archandělu Michaelovi. Kolem zámku se nachází rozlehlý anglický park, který je využíván k rekreaci a sportu s 18-ti jamkovým golfovým hřištěm.