Tradiční hlučínská svatba

Svatba je hlavním mezníkem v lidském životě, kdy se člověk rozhoduje vést nový život ve dvou. V době před rokem 1900 se na Hlučínsku konaly svatby „po pansky“, kdy byla nevěsta oblečená do tmavých šatů (černé, zelené) s bílým límečkem, nebo do dlouhých bílých šatů se závojem. V té době se rovněž konaly svatby „po selsky“. Při této svatbě měla nevěsta kroj zvaný „leknica“, který se skládal z dlouhé sukně, kacabajky a květované zástěry. Nevěsta byla nahladko učesaná uprostřed s pěšinkou a na hlavě měla zelený rozmarýnový věneček.

Svatbě se říkávalo také veselí a trvalo dva dny. První den svatby probíhal u nevěsty, druhý den zase u ženicha (tzv. popravky). Svatby se konaly nejčastěji na podzim a o masopustu, méně pak již v létě. V období adventu a půstu se z náboženských důvodů nekonaly vůbec. Vdát se například v měsíci květnu znamenalo mít nešťastné manželství. Dalším důvodem byl nedostatek drůbeže, ovoce a masa, jídlo se také rychleji kazilo a dorty měkly. Nejčastěji se svatby konaly v pondělí nebo úterý, jen ojediněle ve středu a vždy s hudbou. Nekonaly se ve čtvrtek, neboť popravky by připadly na pátek,

a to se nesmělo jíst maso. Pátek byl tedy také nevhodný, v sobotu se také nekonaly, neboť se maso peklo den předem a muselo se ochutnávat a po sobotní veselici, která trvala někdy až do rána, by účastníci svatby nešli v neděli do kostela. V neděli se svatby nekonaly, neboť byl svátek.

Svatby byly veliké, zvalo se celé příbuzenstvo, přátelé i známí a dobří sousedé. Svatební koláče se pekly týden před svatbou a posílaly se všem známým. Hosté, zvaní na svatbu, dostali 20 koláčů, nezvaní pak 10 nebo 6 podle velikosti rodiny. Za obdržené koláče se dávala tzv. „pošta“, což byly potraviny potřebné k přípravě svatební hostiny. Nevěsta posílala koláče ženichovi a ženich zase nevěstě. Vezly se na voze taženém koňmi a doprovázeny mládenci a děvčaty se zpěvem a harmonikou. Když přivezli koláče k ženichovi, snažila se část mládeže upoutat pozornost domácích. Ostatní se snažili „ukrást“ vše, co jen bylo možné (nože, vidličky, lžičky, hrnce atd.), a to tak, aby se na to hned nepřišlo. Všechny ukradené věci přinesli nevěstě. Když se naopak přivezly koláče k nevěstě, mládenci nepozorovaně prováděli venku různé neplechy – odtlačili někam vozy, schovali chomouty, pustili krávy z chléva atd. Zmatek při svatbě se tak ještě zdvojnásobil.

V den svatby šel svatební průvod od ženichova domu k nevěstě. U nevěstina domu byla vrata zavřená. Po různém dohadování, posílání k sousedům, že si spletli číslo domu, pak předložili doklady (většinou hrací karty), až konečně byla vrata otevřena a ženich s hosty mohl ke dveřím stavení, kde se dohadování s humorem opakovalo. Toto dohadování prováděli starostové. Nevěsta při příchodu ženicha byla schovaná ve světnici. Starosta ženichovi nabízel falešné nevěsty – starší ženy, mladé družičky, přední družky. Ženich však všechny odmítal a chtěl pouze tu pravou. Když ženich odmítl také přední družku, začala mu přede všemi vyčítat, jak ji měl rád, že s ní dlouho chodil, boty s ním prochodila, že ji po poutích vodíval a co všechno ji kupoval a na důkaz toho hodila ženichovi pod nohy bonbóny, které děti ihned sesbíraly. Když ženich trval na tom, aby přivedli tu kterou má rád, přední družka konečně souhlasila a ženicha se vzdala. Nakonec přivedli pravou nevěstu. Přední družka však znovu před nevěstou vyčítala ženichovi vše možné, nakonec, že mu sice připne myrtový věneček, ale musí jej draze zaplatit. Přitom mu podávala na talířku kapesníček a ženich jí na oplátku dával na talíř velký peníz (zlatku).

Před odchodem do kostela se provádělo požehnání a poděkování rodičům za vychování. Pak nastávalo loučení se svobodnými sourozenci. Rodiče šli rovněž do kostela, jen nevěstina matka zůstávala někdy doma. Po oddavkách se všichni odebrali na hostinu do nevěstina domu.

Cestou zastavovali svatební průvod různí strašáci, kteří žebrali peníze. Při kostele bylo společné požehnání rodičů z obou stran. V případě, že rodiče již nežili, zastoupil je někdo z rodiny. Pak ženich i nevěsta děkovali rodičům svého partnera za vychování. Po hlavním jídle se vybíralo pro nevěstu na kolébku a další vybírání bylo na kuchařky. Jedna z kuchařek si obvázala ruku, jako že se opařila a potřebuje peníze na doktora. Na muzikanty vybíral starosta jen od mužů z obou stran. Přední družba se snažil sundat nevěstě střevíc, který se pak vykupoval. Do tohoto střevíce se vybíraly peníze od všech svatebčanů, které se pak darovaly nevěstě.

Další součástí svatby bylo čepení nevěsty. Provádělo se večer při zábavě v hostinci kolem 23. hodiny, aby nevěsta se ženichem byli do půlnoci doma. Čepení probíhalo uprostřed sálu, kde nevěstu posadili na židli, starosvatka sundala přede všemi nevěstě věneček a na hlavu nasadila čepec. Pak jí ještě na hlavu uvázala šátek a tak byla vyvedena z panenství a přijata mezi vdané ženy. Pak si nevěsta ještě zatančila a musela jít s ženichem domů. Ostatní svatebčané se bavili dále, asi do dvou hodin. O nevěstě, která byla moc veselá, se říkalo, že se nebude mít dobře. Rovněž při svatební hostině nemá nevěsta odbíhat od stolu.

 

Pro nedostatek místa v domě nevěsty se svatební hostina konala někdy pod kůlnou nebo na humně ve stodole, kde byl prostor okrášlen břízkami. Výbava se vezla koňským povozem po svatbě. Byla-li nevěsta selského rodu, doprovázel ji sám hospodář. Nevěsta domkaře měla najatého furmana. Výbavu tvořil kuchyňský nábytek a vybavení, ložní prádlo, 2 peřiny, 6 kusů povlaků, ošacení, spodní prádlo, ručníky, utěrky, necky, troky na praní a rumpl. Mezi výbavou se vezl i chléb, brambory, veškeré koření, sůl, cukr a vše, co bylo zapotřebí při přípravě jídla, aby nevěsta v samém začátku nemusela nic shánět nebo kupovat. Byla-li nevěsta z gruntu, dostala ještě krávu a vepře a různé drobné nářadí, jako kopačky, vidle, lopaty, hrábě atd. Vdávala-li se na grunt, byla výbava větší. Dostávala ještě peníze, až 800 širokých (měsíční plat služky 24 širokých, 1 široký asi 3 marky), a to už vlastně byla velmi bohatá nevěsta. Když se ženich přiženil k nevěstě, daroval matce nevěsty šátek. Také nevěsta dávala po svatbě matce a sestrám ženicha po šátku. Byl to dar na přivítanou.