Státní školství

Po připojení Hlučínska k Prusku v roce 1742 bylo na Hlučínsku jen několik církevních škol. Pruský král Fridrich II. jako přívrženec osvícenské filozofie vedl názor, že vzdělaní poddaní dokážou přispět k hospodářskému povznesení země. Svými školskými reformami výrazně přispěl k povznesení vzdělanosti obyvatel na Hlučínsku. I přesto, že nad školstvím byl převzat státní dozor, zůstávalo v rukou domácího duchovenstva. Pruský král Fridrich II. se snažil o zvyšování vzdělanosti tím, že posiloval němčinu ve školách, aby všichni obyvatelé porozuměli královských ediktům. Roku 1763 byl vydán tzv. generální reglement, rámcový výnos o vyučování na školách, který tvořil základ pro další budování pruského školského zákonodárství. Požadovala zejména povinnou školní docházku a odbornou přípravu vyučujících. Byla zavedena němčina a němečtí učitelé. Pro správu katolických škol bylo v Berlíně u ministra školství zřízeno k tomu určené oddělení.

 

Sjednocením Německa v roce 1871 došlo na Hlučínsku k výrazným změnám. Německý kancléř Otto von Bismarck vstoupil do boje proti slovanské národnosti a katolictví. Nařízením opolské vlády z 20. září 1872 byla moravština vyloučena ze škol na Hlučínsku a nad školami byl zaváděn státní dozor. Moravštinou bylo vyučováno pouze náboženstvím, ostatní vyučování již bylo německé. Škola se stala významným nástrojem germanizace. Od 1886 se stal Hlučín sídlem samostatného inspekčního školského obvodu, jemuž podléhaly všechny školy na Hlučínsku (kromě obcí Chuchelné, Rohova, Sudic, Třebomi a Strahovic, které patřily pod ratibořský obvod). Stát zakládal všeobecné (veřejné) školy. Ani těmito opatřeními se školy nedostaly z vlivu církve. Státní školní inspektor kontroloval školy jednou do roka. Školní rok začínal 1. dubna. Školní prázdniny byly 14 dní v době o žních, 3 týdny v době vykopávání brambor, jeden týden o vánocích a velikonocích.

Před I. světovou válkou bylo na Hlučínsku 36 obecných škol a v Hlučíně a Petřkovicích byly učňovské pokračovací školy s odborným vyučováním. Bylo zde i 5 hospodářských škol pro děvčata a tři školy zručnosti. Pro nejmenší pak 4 mateřské školy. Vznikaly i pokračovací školy pro chlapce od 14 do 18 let. Byly dobrovolné, vyučovalo se po 3 roky v zimních měsících od listopadu do konce března a věnovalo se všeobecně vzdělávacím předmětům. První škola tohoto typu vznikla v roce 1903 v Píšti. Od roku 1910 byla poté docházka povinná.

V době I. světové války byla škola zcela podřízena válečné propagandě. Část učitelů odcházela k vojsku a vyučování tak muselo být zkracováno. Školní mládež byla nasazována na zemědělské práce a děti ve vyučování zhotovovaly ponožky, rukavice, šály, tílka pro vojsko, sbíraly a odváděly peří, zeleninu, ovoce nebo vejce.

 

Po válce vydalo 27. listopadu 1918 Ministerstvo pro vědu, umění a lidové vzdělání výnos, kterým zrušilo místní dohled duchovních nad školami. Od 1. května 1920 byl do škol zaváděn český vyučovací jazyk s výjimkou Třebomi a Sudicemi. Byli propouštěni dosavadní učitelé a nahrazováni českými. Změna charakteru školství vyvolala silný rozruch. Pruské školy byly silně religiózní a náboženství prostupovalo celým výchovným a vyučovacím procesem. Naproti tomu se na českých školách vyučovalo náboženství jen dvě hodiny týdně. Proti se stavěly nejen rodiče dětí, ale také duchovní. Chtěli katolickou německou školu. Doma se mluvilo sice moravsky, ale němčina byla důležitá při výjezdu do Německa za prací. Bylo omezováno rovněž německé soukromé vyučování, resp. také návštěva hlučínských dětí v německých školách v Opavě a jinde.

Stoupal také zájem rodičů o studium svých dětí na středních, případně na vysokých školách. Ve školním roce 1919/1920 bylo na Hlučínsku kolem 150 studentů. Síť hlučínských škol se rozšiřovala a ve 20. letech již byly zřízeny obecné školy ve všech obcích. V menších obcích zůstaly nadále malotřídky s několika odděleními. Velkým počinem bylo zřízení měšťanských škol v obcích Dolní Benešov, Bolatice, Hať, Kobeřice, Kravaře, Ludgeřovice, Oldřišov, Petřkovice, Píšť a Velké Hoštice.

V roce 1929 došlo ke zlomu, kdy správu většiny škol převzal stát, vyjma škol v obcích Bobrovníky, Bohuslavice, Darkovice, Lhotka, Vřesina, vydržované zemskou školní radou. Pozornost byla věnována i dalšímu školství. V roce 1920 bylo zřízeno Státní reálné gymnázium v Hlučíně. Byly zřizovány živnostenské školy pokračovací v Hlučíně, Dolním Benešově, Kravařích a Petřkovicích. V kravařském zámku byla umístěna Státní hospodářská škola s pokusným statkem a Státní hospodyňská škola. O vzdělání zemědělského dorostu pečovaly lidové hospodářské školy v Hlučíně, Bolaticích, Štěpánkovicích a Vřesině. Tyto školy byly dvouleté a vyučovalo se v nich od 3. listopadu do 30. dubna. Na Hlučínsku bylo ve školním roce 1937/1938 celkem 37 mateřských škol.

Situace ve školství se přiostřila koncem školního roku 1937/1938, kdy Henleinova strana vydala leták „Německé děti do německé školy“. V této atmosféře odhlásili rodiči své děti z českých škol a přihlásili je do německých škol v Opavě. Celkem jich bylo na 1300 dětí. Jejich přijetí Zemská školní rada v Brně zprvu povolila. Byly zřízeny paritní komise, které žádosti projednávaly a přezkoušely děti,

které chtěly navštěvovat německé školy v Opavě, ze znalosti němčiny. Podle výsledku rozhodla Zemská školní rada v Brně, že právo navštěvovat německé školy mají pouze děti říšskoněmeckých příslušníků sídlících na Hlučínsku a dále 65 dětí, které obstály při jazykových zkouškách.

Obsazením Hlučínska německým wehrmachtem 8. října 1938 české školy zanikly. V době nacistické okupace bylo zřízeno 46 obecných škol (tzv. Volksschule), a to pěti či osmitřídní. Školy spadaly pod Okresní školní inspektorát v Hlučíně. V prvních letech zde vyučovali hlavně němečtí učitelé. Došlo také ke zřízení 15-ti měšťanských škol, v německém školství běžně neexistujících. Školní budovy byly rekonstruovány a opravovány. Dne 1. 4. 1939 byla v budově bývalého reálného gymnázia v Hlučíně zřízena německá vyšší škola pro chlapce se třemi třídami. Ve stejném roce vznikla v Kravařích šestitřídní škola, která měla navázat na učivo obecné školy a umožnit absolventům přestup na střední školy.

Počátkem školního roku 1942/1943 byla tato škola přeměněna na Hlavní školu, jak to odpovídalo říšskému školství. V Hlučíně pak byla zřízena hudební škola, do které se přihlásilo 140 žáků. Pro mládež zaměstnanou v hospodářských podnicích a různých úřadech a institucích byla v Kravařích zřízena v roce 1939 čtyřtřídní Živnostenská škola pokračovací, jehož sídlo bylo později přeloženo

do Hlučína a v Kravařích zůstala jen pobočka. Pro studium byl dán každoročně jednotlivým obcím určitý počet míst, které musely obce školskému úřadu finančně přispívat. Vlastní pokračovací školu měly i petřkovické doly Anselm a Oskar. V Dolním Benešově, Strahovicích a ve Velkých Hošticích byly zřízeny zemědělské pokračovací školy pro chlapce. Ve 33 obcích byly při obecných školách zřízeny venkovské pokračovací školy. Návštěva těchto škol byla povinná, nešlo však o každodenní výuku, nýbrž o všeobecné vzdělávání s určitými odbornými prvky. Vyučovalo se 2x týdně po 2 až 3 hodinách a nezapomínalo se na výchovu v duchu německého nacionálního socialismu.

Vyučování na obecných školách po roce 1938 začalo s obtížemi. Denně se dětem ukazovali v tzv. desetiminutovkách úspěchy německých vojsk na frontách. Konaly se sběry papíru, sportovní přebory mládeže, školy pořádaly i jazykové kurzy němčiny pro dospělé a Večery s rodiči, k posílení německého nacionalismu. Školy po celou dobu války trpěly nedostatkem kvalifikovaných učitelů a učitelek. Od 1940 byly děti vyšších tříd nasazovány na zemědělské práce. Za této situace se vyučování krátilo. Děti byly doma zatěžovány domácími i polními pracemi, neboť otec a starší synové narukovali. Koncem školního roku 1943/1944 bylo vyučování na většině středních a vyšších škol zastaveno a studenti převedeni do zbrojní výroby. Ve školním roce 1944/1945 pak bylo vyučování na všech školách omezeno a o Vánocích 1944 zcela zastaveno.

Ve školních budovách byli umisťováni uprchlíci z východních částí horního Slezska, polní lazarety nebo ubikace pro občany, kteří přišli ve válečných událostech o střechu nad hlavou.

Po válce se se školství dostávalo do normálních kolejí. Téměř polovina školních budov však byla při přechodu fronty a náletech zničena, ostatní budovy byly poničeny. Péči o školy převzal Okresní školní inspektorát. Zpočátku se vyučovalo bez pevného rozvrhu hodin, cvičila se hlavně výslovnost, neboť děti češtinu neovládaly. Většina znala místní nářečí, kterým mluvili tajně doma za války. S velkými potíži bylo 23. září 1945 zahájeno vyučování na hlučínském gymnázium. Na počátku 50. let byla svízelná situace ve školství. Až na pár školních budov, byla většina zaostalá, málokteré měly vodovod a toalety. Učilo se také v dřevěných barákových provizoriích. K určitému zlepšení došlo až ve druhé polovině 50. let. V roce 1956 bylo na Hlučínsku 10 moderních školních budov., kdy bylo postaveno několik nových školních budov.

Související publikace

• Prajzáci aneb k osudům Hlučínska 1742 - 1960
• Prajzáci II. aneb Hlučínsko ve staronové vlasti 1920 - 1938