Církevní školství

Před rokem 1742 bylo na území Hlučínska jen několik církevních škol, které se nacházely především ve farních obcích. Do ostatních obcí docházel učitel 2 – 3x týdně nebo děti sami chodívaly do farní školy. Učebnou byla pouze světnice nebo dílna učitele, který současně vykonával všechny kostelní funkce. Katolická škola poskytovala především znalost náboženství – čtení z Bible, evangelium, katechismus. Vedle toho učila základy čtení, psaní a počtů. Jelikož děti musely pomáhat při polních prací, vyučovalo se pouze v zimních měsících. Obrat a zlepšení školství ve Slezsku nastal po roce 1763, kdy uzavřením Hubertské smlouvy byla definitivně potvrzena ztráta Slezska ve prospěch Pruského království. Již předtím se pruský král Fridrich II. Veliký snažil o zvyšování vzdělanosti tím, že vydal nařízení o posilování němčiny ve školách, aby mohli všichni obyvatelé porozumět královským ediktům. Roku 1763 byl pak vydán tzv. generální reglement, rámcový výnos zaháňského školského reformátora Johanna Ignaze von Felbigra, který stanovil, že výuka bude sice probíhat v mateřském jazyce, ale současně je žádoucí výuka základů německého jazyka jakožto úředního

státního jazyka. Dále požadoval zejména povinnou školní docházku a odbornou přípravu vyučujících. Vrchnosti měly dbát na vyučování dětí a stavět nové školy. O rok později byly vydány instrukce, že každý učitel bez znalosti německého jazyka bude propuštěn. Dozor nad školami byl nadále svěřen domácímu duchovenstvu. Úroveň školství se za panování Fridricha II. zlepšila. Školní docházka dosahovala průměru asi 75%. Bylo postaveno několik nových školních budov a staré byly opraveny. Problém s docházkou byl zejména v době polních prací.

U ministra školství v Berlíně bylo zřízeno oddělení pro správu katolických škol. Učitelé vyučovali nyní podle učebnic vydaných v Čechách a na Moravě a na popud pruských školských úřadů byly vydávány další slovanské slabikáře a čítanky. V roce 1842 vydala pruská vláda nové školní zákony, které úžeji spojovali školu s náboženským vyznáním lidu a připouštěli do školství slovanské jazyky. Každá církev si teď zřizovala své školy a starala se o ně za pomoci státu. Tyto nové školské poměry byly příležitostí pro P. Cypriána Lelka, dolnobenešovského rodáka, který v roce 1844 zpracoval pro moravské školy Slabikář a čítanku pro menší dítky, který se na hlučínských školách udržel až do roku 1873. Cyprián Lelek se staral rovněž o šíření českých knih mezi Moravci a rozšířil či zřídil několik knihoven na Hlučínsku. V roce 1863 nařídila pruská vláda, aby se s výukou němčiny začínalo na základních školách opět od druhé třídy a o dva roky později, aby vyučovacím jazykem

byla až na hodiny náboženství a kostelní zpěv němčina. Mateřskému jazyku bylo vyhrazeno devět hodin týdně.

Sjednocením Německa v roce 1871 došlo na Hlučínsku k výrazné změně. Německý kancléř Otto von Bismarck vyhlásil tzv. Kulturkampf a vstoupil do boje proti slovanské národnosti a katolictví. Tyto dvě složky se však k sobě ještě více sepjaly, což mělo pro Hlučínsko velký význam. Nařízením opolské vlády z 20. září 1872 byla moravština vyloučena i ze škol na Hlučínsku a nad školami byl zaváděn státní dozor. Nařízení připouštělo vyučování náboženství v mateřském jazyce, avšak ostatní vyučování již muselo být německé. V roce 1873 byl odstraněn český slabikář Cypriána Lelka a nahrazen slabikářem německým. Od května 1875 skončilo i vyučování náboženství v mateřské řeči. Škola se tak stala významným nástrojem germanizace.

Od roku 1886 se stal Hlučín sídlem samostatného inspekčního školského obvodu, jemuž podléhaly všechny školy na Hlučínsku krom Chuchelné, Rohova, Sudic, Třebomi, Strahovic, které patřily pod ratibořský obvod. Stát zakládal všeobecné (veřejné) školy. Pod hlučínský inspektorát patřilo 36 škol. Ani těmito opatřeními se školy nedostaly z vlivu církve. Státní školní inspektor přišel na školu jednou do roka, ale místní dozor nad školami zůstal v rukou kněžích, i nad školami veřejnými.

Od 1. srpna 1914 byla škola zcela podřízena válečné propagandě. Po odchodu části učitelů k vojsku bylo vyučování zkracováno. Povolovalo se nasazování školní mládeže na zemědělské práce a předčasné opouštění školy. Děti ve vyučování zhotovovaly ponožky, rukavice, šály, tílka pro vojsko, sbíraly a odváděly peří, zeleninu, ovoce a vejce.

Dne 27. listopadu 1918 vydalo Ministerstvo pro vědu, umění a lidové vzdělání výnos, kterým zrušilo místní dohled duchovních nad školami.

Související publikace

• Prajzáci aneb k osudům Hlučínska 1742 - 1960
• Prajzáci II. aneb Hlučínsko ve staronové vlasti 1920 - 1938